Big_loader_ajax

Europoslanci chtějí energetické úspory a více obnovitelných zdrojů

14.09.2022

Evropský parlament v tomto týdnu schválil dva významné legislativní návrhy v oblasti energetiky. Konkrétně se hlasovalo o směrnici o energetické účinnosti a o směrnici o obnovitelných zdrojích, které jsou zároveň součástí legislativního balíčku Fitfor55 (Sada norem z návrhu Evropské komise docílit do roku 2030 snížení emisí v EU nejméně o 55 procent proti hodnotám z roku 1990.)

Je pozitivní zprávou, že parlament obě směrnice schválil poměrně silnou většinou. Společně s dalšími europoslanci a europoslankněmi jsme tak dali najevo jasnou podporu jak snižování energetické závislosti na Rusku, tak plnění ambicí v oblasti klimatických cílů. Tyto dvě současné evropské priority totiž nutně musejí jít ruku v ruce, a to zejména z dlouhodobé perspektivy. 

Co Evropský parlament v těchto dvou směrnicicích skutečně navrhuje?  Hlavním cílem a novinkou směrnice o energetické účinnosti je navýšení ambicí v oblasti energetických úspor členských států EU a také závaznou povinnost tyto ambice plnit na základě měřitelných cílů. Úspory by se podle tohoto návrhu měly navýšit ze současných 9 % na 14,5 % v roce 2030 oproti stavu z roku 2020 (Komise navrhla na jaře 12%). Mnohá média referují o navýšení úsporných ambicí na 40% do roku 2030 v tzv. konečné spotřebě, ale oproti roku 2007. Výsledné úspory v roce 2030 jsou tak podle obou interpretací stejné. Tak či onak, je dobře, že je Evropský parlament ve zvyšování úspor ambiciózní, stále se však pohybujeme v relativně „střízlivých číslech“ pod ambicemi Pařížské dohody (45% v roce 2030 proti roku 2007).  

Rozsáhlé úspory jsou z mého pohledu jedním z klíčů k řešení současné energetické krize způsobené Ruskou agresí na Ukrajině či snížení energetické závislosti na Rusku. Pozitivní vliv bude mít v tomto případě také Evropskou komisí zveřejněný návrh na snížení poptávky po elektřině "ve špičkách", který spolu s celkovými úsporami nejen pomůže k ochlazení cen (klesne poptávka), ale rovněž ke snížení ceny elektřiny. Více jsem se tomuto tématu věnoval v předchozím FB příspěvku. Je však jisté, že zvýšení úspor bude mít bezesporu (a logicky) pozitivní vliv na snížení emisí CO2 a přibliží nás plnění klimatických cílů.  Povinnost pro státy úsporné cíle plnit zase přinese větší právní jistotu pro firmy i domácnosti z důvodu stability trhu na základě stanovených pravidel a predikovatelného vývoje.  

Další cestou ke snížení energetické závislosti na Rusku a současně k plnění klimatických cílů je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na produkci energie v kombinaci s diverzifikací evropských dodávek plynu. Tento mix Evropě z dlouhodobé perspektivy zajistí energetickou nezávislost a napomůže k trvalému řešení problematických vazeb s Ruskem.  Tím jsme se zabývali při debatě o směrnici o obnovitelných zdrojích, jejíž novinkou je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na celkové produkci energie do roku 2030 na 45 %.  Jedná se o velice významné navýšení ze současného cíle 32%, které zahrnuje návrhy pragmatických a realistických řešení. Např. zavedení možnnosti inovačních kvót, jednodušší a digitálnější systém vodíkového trhu či vodíkovou importní strategie.  Na členských státech by přitom mělo být stanovení jasně definovaných milníků pro plnění těchto kroků.  

Při plnění plnění 45%  cíle podílu obnovitelných zdrojů na produkci energie bude zásadní zachovat a povzbudit přeshraniční spolupráci mezi členskými státy. Realizace projektů zaměřených na zelenou energie vyžaduje, aby mezi sebou státy spíše spolupracovali než soutěžili s cílem zajistit co nejvhodnější a nejfektivnější řešení nehledě na státní hranice. Také z tohoto důvodu se podle návrhu Evropského parlamentu počet přeshraničních projektů na rozšíření zelené elektřiny zdvojnásobí z jednoho (jak navhrla Komise) na dva projekty na členský stát. Země s nejvyšší roční spotřebou elektřiny by měly realizovat dokonce 3. projekt do roku 2030. 

V případech obou těchto „energetických“ směrnic je Evropksý parlament ambicióznější než Evropská komise, největším oříškem však bude přesvědčit členské státy zasedající v Radě, a to zejména ty, které jsou k „zeleným“ návrhům tradičně skeptické. O finálních kompromisech se proto bude nyní jednat v tzv. trialozích mezi zástupci Evropského parlamentu, Komisí a členských států (Radou EU). Silné slovo tak bude mít i Česká republika z pozice země předsedající Radě EU. Z vysokých ambic bychom však rozhodně neměli polevit, protože klíče k řešení energetické závislosti na Rusku a plnění klimatických jsou jedny a ty samé.  

Autor článku : František Paďour (asistent Luďka Niedermayera)