Big_loader_ajax

Šetří střídání času energie?

24.09.2018

V posledních týdnech a měsících se v evropských institucích diskutuje téma, zda má být zrušeno či zachováno střídání času. K této otázce uspořádala Evropská komise i internetové hlasování, tzv. veřejnou konzultaci, kde občané ze zemí EU mohli vyjádřit svůj názor.

V tomto článku se chci zaměřit pouze na jeden úhel pohledu, který je však v debatě o zachování či zrušení střídání času klíčový. Tedy zda střídání času má vliv na spotřebu energie, jak v této diskuzi často zaznívá. Článek se proto nebude věnovat dalším aspektům této problematiky, tedy jaký má střídání času vliv na zdraví obyvatel, ochotu sportovat atd. Pravdou však zůstává, že hlavním argumentem, proč se před lety letní čas zaváděl, byla právě proklamovaná úspora energie.

Mou hlavní motivací, proč jsem se rozhodl o této problematice psát, je zajímavá studie[1], tzv. meta-analýza, která se právě této otázce věnuje a která mě zaujala.

Meta-analýza je druh vědeckého postupu, často využívaný například v medicíně, farmakologii nebo ekonomii, který je založen na statistickém porovnávání výsledků z dříve již publikovaných vědeckých článků. Hlavní výhodu meta-analýzy představuje to, že efektivně spojuje data z velkého množství studií, což ji činí jednou z nejpřesvědčivějších vědeckých metod vůbec.

Autoři v již zmíněné meta-analýze sesbírali 162 výsledků z celkem 44 publikovaných článků a dospěli k následujícímu závěru. Existuje vztah mezi délkou nejdelšího dne v roce a úsporou energie. Čím více se liší délka tohoto dne v létě a v zimě, tím menší je úspora energie díky střídání času. Jinými slovy, na zeměpisných pólech a na rovníku nemá střídání času téměř žádný vliv na úsporu energie.

Je tomu tak proto, že blízko severního a jižního pólu je rozdíl v denním světle v průběhu roku natolik významný, že lidé nemohou při stanovení pracovní doby brát ohled na východ a západ slunce. Na druhou stranu v zemích, které leží blízko zeměpisnému rovníku, je rozdíl mezi množstvím světla v zimě a v létě tak nepatrný, že každoroční střídání času nemůže mít na spotřebu energií vliv.

Největší dopad střídání času na úsporu energií je proto mezi těmito dvěma „zeměpisnými extrémy“. Tedy v zemích, kde měnící se množství denního světla během roku ovlivňuje pracovní dobu obyvatel nebo také trávení volného času večer.

Jak velké rozdíly jsou v denním světle v průběhu roku napříč zeměpisnými šířkami, je znázorněno na obrázcích na konci tohoto textu.[2]

Nejdůležitější však je se podívat, jaký dopad na úsporu energie vlastně má v jednotlivých zemích střídání času během roku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výše uvedená tabulka potvrzuje, co již bylo řečeno o vztahu mezi zeměpisnou šířkou a mírou úspory energií v důsledku střídání času. Největších úspor totiž dosahují ve Švédsku a Dánsku. Nepatrně nevýhodné je pak střídání času pro Italy, kde úspora energie je dokonce mírně negativní.

Úspora energií v důsledku střídání času v České republice pak dosahuje hodnot kolem jednoho promile. Celková hodnota pro sledované země Evropy je ještě menší, tj -0,083 %. Je dobré si uvědomit, o jak minimálních hodnotách úspory energie je řeč. V žádné evropské zemi nezpůsobuje střídání času ani jednoprocentní úsporu energie.

Závěr, který je možný z meta-analýzy učinit, je jednoznačný. Argument, že střídání času má pozitivní dopad na úsporu energie, je lichý.

Délka dne na rovníku v průběhu roku. Žlutá barva představuje množství denního světla, po obvodě jsou znázorněny jednotlivé měsíce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Délka dne v naší zeměpisné šířce v průběhu roku. Žlutá barva představuje množství denního světla, po obvodě jsou znázorněny jednotlivé měsíce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Délka dne na severním pólu v průběhu roku. Žlutá barva představuje množství denního světla, po obvodě jsou znázorněny jednotlivé měsíce.

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

POZNÁMKY

[1] HAVRÁNEK, Tomáš; HERMAN, Dominik; IRSOVA, Zuzana. Does Daylight Saving Save Energy? A Meta-Analysis. IES Working Paper, 2016.

Autor článku : Vojtěch Mišák, stážista v kanceláři Luďka Niedermayera