Big_loader_ajax

Sbohem, a díky za tresky

15.08.2017

Zní to krásně. Hlavně pro rybáře. Velká Británie opustí Evropskou unii a s tím i hloupé kvóty, které omezovaly množství vylovených ryb. Navíc bude lodím jiných států EU zakázán přístup do britských vod. Sláva, konečně. Ale realita je trochu jiná.

FishRyby žádné hranice nerespektují a zrovna například oblíbená treska, lovená v britských vodách, se do nich přesouvá až v dospělosti. Pokud nebudou mít jiné státy dovoleno lovit v britských vodách, prostě tresku vyloví v dřívějším stádiu života ve svých vodách a Spojené království o velké množství ryb přijde. Sice to pokazí snahu o dlouhodobě udržitelný rozvoj rybolovu, ale co se dá dělat. Další řešením by bylo britské vody nerespektovat a zjistit, co z toho vzejde, jako v době tresčích válek, které skončily až v roce 1973 (v angličtině to zní trochu lépe – Cod Wars), kdy se přelo o část severního Atlantiku Spojené království s Islandem a nakonec prohrálo.

Pro jistotu by mohl britské rybáře strážit na válečné lodi třeba Nigel Farage, který na nich postavil svou kampaň brexitu. Během toho by jim mohl vysvětlit, proč je přesvědčoval o tom, že se budou mít bez Evropské unie lépe, i když to poškodí celkové zásoby ryb a zvýší to jejich cenu při vývozu. Možná namítnou, že omezení Evropské unie nedávala smysl, že měli mít lepší podmínky. Pak by jim mohl Nigel Farage zase vysvětlit, proč se před brexitem účastnil jen jedné jediné schůze výboru o rybolovu, jejímž byl členem. Schůzí bylo 42! Místo toho, aby za ně v EU mluvil, zavedl je do neznámých vod a ukradl jim navigaci. Smlouvy budou muset být nově vyjednány a Spojené království bude tahat za kratší konec provazu. Ti, kteří brexit nejbouřlivěji podporovali, tak možná nakonec nejvíc ztratí.

 

Krátký dialog k pobavení, ale i k ilustraci daného problému:

Ryba1:            Stát, zastavte se! 

Ryba2:            Kdopak jste?

Ryba1:            To byste moc rád věděl, pane, že? Ale tady pokládám otázky já.

Ryba2:            Máte pěknou ploutvičku.

Ryba1:            Já vím. Kam máte namířeno, prosím?

Ryba2:            No tady směrem… voda.

Ryba1:            Jsem vám k smíchu, či co? Takže do suverénních vod Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Máte biometrický?

Ryba2:            Eh?

Ryba1:            Tak jak si to představujete? Plavat si tu jakoby se nelovilo? A přihlouple se u toho usmívat. No není vám to hloupé?

Ryba2:            Je. Je mi to strašně hloupé.  

Ryba1:            Jste na hranici, drahý pane, tak to se, mohu-li vás poprosit, otočte a vraťte se odkud jste připlul.

Ryba2:            Nebo?

Ryba1:            Nebo… nebo… nebo se rozčílím. A to budou lítat tresky. Ach, pět. Čas na čaj. (Ryba 1 odplave pryč)

Ryba2:            Děkuju, nedám si.

Ryba3:            (připlave nečekaně z druhé strany) Kampak, kampak?

Ryba2:            Už nikam, plavu zpátky, jen klid.

Ryba3:            Počkat, počkat, počkat. Smím vidět vaše doklady?

Ryba2:            Proč?

Ryba1:            Chcete opustit suverénní vody Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska. Takže biometrický?

Ryba2:            Eh… teď jsem odtamtud připlul.

Ryba1:            To by mohl říci každý, prosím.

Ryba2:            Ale vždyť jste mě nepustila, vaše kolegyně mě nepustila dovnitř, tak jaktože nemůžu ven?

Ryba3:            Kdo vás nepustila? Vidíte tu nějakou kolegyni?

Ryba1:            Ne, ale logicky jsem nemohl tu hranici přeplavat, když...

Ryba3:            Logicky, logicky, to by mohl říci každý. Vídíte nějakou hranici?

Ryba1:            Ne, nevidím.

Ryba3:            No, tak vidíte.

            

Autor článku : Tomáš Loužný (stážista v bruselské kanceláři Luďka Niedermayera)