Vyděděnci z Visegrádu: Znalci z Bruselu se diví, jak si Češi představují Evropskou unii

Z Česka to může vypadat jako běžná věc: vláda s něčím v Bruselu nesouhlasí, tak to tam přijede říct, vrátí se a život jde dál. Z centra evropských institucí se ovšem rýsuje jiný obrázek. Protest středoevropských zemí proti uprchlickým kvótám jako by zvedl padací mosty, přes které posledních 12 let přecházeli lidé původně z opačných stran železné opony. Možná za každými druhými dveřmi v Bruselu je najednou slyšet názor, že rozšíření Unie bylo předčasné. Že prý Češi a další nepochopili, co znamená být členem EU.

Solidarita posedmnácté 

 

Faktem je, že za života Franse Timmermanse se Nizozemsko hodně proměnilo. Když v sedmdesátých letech dospíval, do jeho země přicházely desítky tisíc Turků a Maročanů na sezonní práce. Později Nizozemsko otevřelo náruč Íráncům hledajícím útočiště před islamistickou revolucí a obyvatelům Surinamu, neklidné bývalé nizozemské kolonie. Pak v devadesátých letech začali přicházet Afghánci, Iráčané – to už byl Timmermans členem socialistické strany a vsadil na politickou kariéru –, až se Nizozemsko ustálilo na současných dvou milionech přistěhovalců, z toho jednom milionu muslimů, tedy nejvíc na počet obyvatel mezi státy Unie. Timmermans mezi tím stihl být poslancem i ministrem a jeho stranický kolega, uprchlík z Maroka Ahmed Aboutaleb, se stal starostou Rotterdamu. 

Když proto první květnovou středu Frans Timmermans v přeplněném sále v Bruselu mluvil na tiskové konferenci o vstřícnosti k uprchlíkům, zněla jeho slova srozumitelně. "Země, které odmítají solidaritu s uprchlíky, by si měly uvědomit, že si zahrávají s celým systémem dělení odpovědnosti a sdílení nesnází ostatních v Unii. Tohle znamená být členem EU a vy si nemůžete vybírat, kdy jím jste a kdy ne,“ říkal důrazně pětapadesátiletý Nizozemec, aktuálně v roli druhého muže Evropské komise. 

Mezi stovkami lidí v sále sedělo jen několik středoevropských novinářů, žádní politici, a od Timmermanse nezaznělo ani jednou slovo Česko, Slovensko, Polsko nebo Maďarsko. Všem přítomným přesto muselo být jasné, že zmíněné "vy“ mířilo právě na tyto státy – postavily se totiž proti rozmisťování uprchlíků po Evropě na základě kvót a na rozdíl od zbytku odmítají kompromisy. Nedostatek solidarity – slovo, které Timmermans vyslovil během obhajoby kvót ještě sedmnáctkrát, střídavě anglicky i francouzsky – se nejvíc vytýká Visegrádské čtyřce (V4) i proto, že všechny tyto země zároveň dostávají miliardy eur z evropských fondů.

"Že jsme nevděční refuznici, odmítači, se tu docela vžilo,“ říká za stolem bruselské kavárny český europoslanec Luděk Niedermayer a dodává: "Nikdo mě neodstrkuje, ale to, že nejsme připravení dávat, jenom brát, proskočí v různých podobách debatami s kolegy ze starých členských zemí docela často.“ 

Byl to šok 

"Moment, to jsou přece druhotné věci.“ Francouz na protější židli, jenž stejně jako jiní diplomaté a úředníci v Bruselu souhlasil s rozhovorem kvůli citlivosti tématu jen pod podmínkou anonymity, zvedá pravou dlaň na znamení nesouhlasu. Novinářská návštěva v jeho kanceláři právě vyjmenovává argumenty zmiňované českou vládou, proč kvóty nemohou fungovat – především proto, že uprchlíci se budou vždy snažit odejít do bohatší země. Najít je a vrátit zpět do Česka bude technicky obtížné a lidsky i právně sporné, protože nikdo by neměl být držen na území nějakého státu proti své vůli. 

Mladý francouzský diplomat, jeden z těch, kdo v Bruselu zastupují zájmy své země, pořád ještě kroutí hlavou, když se nadechuje k odpovědi. "Měli jsme tady, a není vyloučeno, že zase budeme mít, humanitární krizi, kterou jsme museli řešit. Každý měl výhrady, nikdo ale nepřišel s lepším nápadem, než je přerozdělování uprchlíků. Ani vy ne. Ale zatímco ostatní tomu dali šanci, vy jste to v zárodku odmítli,“ namítá v narážce na loňské září, kdy zástupci V4 hlasovali proti kvótám. "Byl to tehdy docela šok, aspoň pro mě. Sami jste byli přece uprchlíci v letech 1948, 1968 a Západ vám pomohl. A když se po vás chce kus solidarity vrátit, říkáte ne.“ 

I zde se ale nabízejí námitky. Česko dalo nejvíc peněz z Visegrádu do táborů se syrskými uprchlíky, evropské pohraniční agentuře Frontex poskytlo 60 expertů, daleko víc, než se po něm chtělo, a pořád platí dobrovolný vládní příslib poskytnout letos a příští rok nový domov 1500 uprchlíkům nad rámec kvótou stanovených 1600 – dohromady tedy Česko počítá s 3100 lidmi. Přesídlení ohrožených si už země také zkusila, když sem sdružení Generace 21 přivezlo 89 iráckých křesťanů; 49 z nich již uteklo do Německa nebo se vrátilo do Iráku.

Francouz o ničem z toho neví. "Opravdu? Zajímavé,“ reaguje, pohyby jeho tváře však žádné velké zaujetí nenaznačují. Řešit problémy nad rámec dohod je v Evropě obvyklé, sama Francie finančně a materiálně drží nad vodou křehkou libyjskou vládu, čímž mimo jiné brání vzniku nové uprchlické vlny do Evropy. Francouzi už letos přesídlili na své území několik set běženců, a pokud mají z něčeho obavy, tak z politické nestability Německa, které loni přijalo téměř milion uprchlíků a aktuálně čelí jejich přesunům uvnitř země z venkova do měst, což vyvolává nový stres v tamní společnosti. České příspěvky k uklidnění migrační krize působí samozřejmě a naše starosti nedojímají. Zejména když vláda z Prahy všechno podstatné ohledně uprchlíků neguje. 

Děkujeme, mlčte 

Zlomovým momentem bylo husitské hlasování proti všem loni v září. Tehdy bylo na stole jednorázové rozdělení 120 tisíc většinou syrských běženců pobývajících už v Evropě. Šlo o ad hoc pomoc hlavně Řecku, Itálii a Německu, Česko však souhlas nedalo. 

Zaorálkovi lidé tehdy radili premiéru Sobotkovi a ministru vnitra Chovancovi, ať zopakují nabídku dobrovolného přijetí uprchlíků z června, kdy jsme nabídli útočiště zmíněným 1500 uprchlíkům, na nichž se vláda krátce předtím jednomyslně shodla.Nebo pokudnechceme kvóty podpořit, zdržme se hlasování a ukažme tím západním státům alespoň nějakou sounáležitost, zněla další rada zdejších diplomatů. Premiér Sobotka tehdy navrhoval hlasovat pro kvóty, ministr Chovanec a šéf koaličního ANO Andrej Babiš však změnili názor a při debatě ve vládě prohlásili, že s kvótami zásadně nesouhlasí. Na rozdíl od června tak ministr vnitra odjížděl do Bruselu s vládním mandátem hlasovat proti.

Důvodem byla zřejmě i proměna atmosféry ve střední Evropě jako celku: slovenský premiér Robert Fico oznámil žalobu na Evropskou komisi kvůli schválení kvót, volby v Polsku vynesly k moci pravicově populistickou vládu a vše stvrdil svojí neústupností šéf maďarské vlády Viktor Orbán. Česko rychle sklouzlo do pytle Visegrádu, který svými negativistickými postoji dráždí zbytek osmadvacítky. 

Obvyklá odpověď na otázku v sídlech evropských institucí, jak se změna projevuje, zní, že zatím drobnostmi, třeba občasným zhoršením vztahů mezi kolegy. Například jedna vysoce postavená polská úřednice v komisi vypráví, jak jí kolegyně z Německa na jeden z banálních návrhů odsekla: "Takhle se to možná dělá v tom vašem regionu, ale tady ne.“ Nic takového se předtím nestalo.

Podráždění se projevuje i v nejvyšších patrech bruselské hierarchie, kde zástupci visegrádských států přestávají být partnery do diskuse a jejich argumenty se přecházejí. Například opakovaný pokus středoevropských velvyslanců při EU věcně upozornit na nejasnosti kolem kvót shazují jejich kolegové ze západních zemí ze stolu s poznámkou, že beztak jen maskují "nechuť svých států být solidární“ a to – ve zjevné narážce na seškrtání evropských dotací – "nebude bez následků“. Na nečekaný nezájem narazila i česká eurokomisařka Věra Jourová. Na zasedání kolegia na začátku května vznesla v rámci své agendy dotaz, jak bude kvótami postaráno o bezprizorné mladíky mezi běženci, aby se předešlo jejich radikalizaci. Předseda komise Jean-Claude Juncker mlčel a Timmermans pouze stroze odvětil: "Děkuji ti, Věro. Musíme být ambiciózní.“ Tím debata skončila. Téma odmítli s Jourovou řešit.

Poslední skaut 

Čeští diplomaté v Bruselu i v pražské centrále si po zářijovém hlasování byli vědomi, že vzniká problém, který bude třeba řešit, protože s odmítáním návrhů se nedá dlouhodobě fungovat. Češi chtěli využít toho, že Bohuslav Sobotka dostal v zahraničním tisku nálepku posledního kladného politika Visegrádu. Navrhovali také lépe vysvětlovat české postoje, aby se kanály ke klíčovým partnerům udržely otevřené. Tahle komunikační ofenziva, jejíž podstatnou část na sebe musí vzít vrcholní politici, se však ne úplně daří.

Bruselský zpravodaj předního německého deníku Süddeutsche Zeitung Daniel Brössler požádal loni na konci léta v době vrcholící uprchlické krize premiéra Sobotku o rozhovor. Lepší prostor k oslovení německé veřejnosti se v Německu obvykle nedává. Sobotkův tým však příležitost propásl. "Dostal jsem termín až těsně před Vánocemi, když hlavní debata o kvótách byla dávno pryč. Premiérovy argumenty navíc nebyly přesvědčivé, nenašel jsem v nich žádný pozitivní vzkaz, který by si řadový Němec mohl zapamatovat,“ říká Brössler, jenž pochází z česko-německé rodiny, jeho čeština je téměř k nerozeznání od rodilého mluvčího, a Bohuslav Sobotka se tedy nemusel obávat rozhovoru přes tlumočníka. 

České pozici v Bruselu nepomáhá ani to, že ministr Chovanec, hlavní tuzemský hlas v bitvě proti kvótám, nehoví neformálním hovorům v kuloárech, při nichž se nejlépe tvoří aliance. Chovanec se nedomluví žádnou cizí řečí, a i zřejmě proto brzy po oficiálním jednání a oznámení českého postoje odjíždí pryč, zatímco jeho kolegové ministři vnitra ještě cirkulují po sále a mluví mezi sebou. Podle znalců bruselského prostředí působí kvapné odchody z jednání tak, že Česku na dohodě s partnery tolik nesejde. Chovanec však o sobě nepochybuje: podobné výtky v minulosti označil za falešnou kritiku těch, jimž vadí český zamítavý postoj ke kvótám. 

Další bruselský zpravodaj, tentokrát z britského deníku Financial Times, Peter Spiegel je Američan, a zřejmě proto má při pohledu na bruselské dění příjemně otevřený pohled. "Nalejme si čistého vína,“ začíná Peter Spiegel zostra. "Všichni tady věděli, že kvóty nebudou v praxi fungovat, přesto se za ně postavili, aby vyjádřili solidaritu nejzatíženějším státům. Vy jste kvóty technicky kritizovali, ale tou kritikou jste skrývali neochotu pustit k sobě Araby, muslimy. I tohle všichni věděli. Stačilo si občas přečíst, jak se vyjadřují vaši politici.“ Ostatně povědomí o české domácí debatě je v Bruselu běžné. Tiskový servis komise každý den ráno sestavuje výstřižky z novin napříč EU se shrnutím v angličtině a u uprchlické krize zaúkolovalo vedení komise svoje pobočky v členských státech, aby mu posílaly všechna vyjádření relevantních politických představitelů ke kvótám.

Německá europoslankyně Monika Hohlmeierová z CSU, jedna z mluvčích své strany pro kvóty, zmiňuje při debatě o příčinách současného rozkolu na prvním místě Miloše Zemana. "Zeman mluví stejně jako Marine Le Penová. Zatímco ale ona stojí ve spektru extremistů, váš prezident je součást hlavního politického proudu. Moji kolegové tady a mnozí Němci si proto české počínání v uprchlické krizi vyložili tak, že se vaše vláda rozhodla vsadit na populismus.“ Možná proto, že pochází z Bavorska a žije nedaleko českých hranic, snaží se mít Hohlmeierová pro Čechy pochopení. "Udělali jste jinou zkušenost než my po roce 1945. My jsme se naučili, jak se změnit, vy jste žili v izolaci za železnou oponou,“ pokračuje zamyšleně blonďatá padesátnice v předsálí europarlamentu a usrkává kávu z automatu. "Jednou ale budete muset s tou změnou začít a je to do jisté míry promeškaná příležitost, že jste nezačali teď. Vaší zemi se daří, máte nízkou nezaměstnanost a těch několik set uprchlíků by vás nic nestálo,“ dodává Hohlmeierová.

Možná schengen 

Zatímco loni se názory jednotlivých členů české vlády na uprchlíky ještě lišily, nyní je Sobotkova koalice názorový monolit. Evropská komise nedávno představila zmíněný návrh na automatické kvóty, které by se spustily vždy v momentu krize, česká vláda je ale opět odmítá a místo nich nic nenabízí. Není zatím jasné, jak bude kabinet na případné další většinové hlasování reagovat, "vnucené“ kvóty však zřejmě přinesou další zhoršení vztahů s EU. 

Neznámou je však i další postup evropských institucí. Ministři spravedlnosti a vnitra za EU v dubnu vyzvali komisi, aby nepředkládala žádné rozdělující návrhy na kvóty, komisaři to přesto udělali. Vedení komise důvod nevysvětlilo, nejčastější interpretace je, že šéf komise Juncker se snaží plnit slib Německu a Itálii, jež jsou uprchlickou krizí nejvíc ohrožené a na kvóty spoléhají.

Europoslanec Luděk Niedermayer patří k menšině Čechů, kteří pohlížejí na taktiku komise pozitivně. Pokud totiž nebudou kvóty, Italové začnou uprchlíky zase posílat na sever, Rakušané zavřou Brennerský průsmyk, Němci svoje hranice a nastane konec schengenu. "Juncker přitom slíbil, že za jeho komise schengen neskončí. Věřím mu, že právě kvůli tomu kvóty tlačí,“ dodává Niedermayer.

Státy V4 tedy budou kvóty respektovat, nebo zřejmě nakonec dojde ke snížení evropských dotací. Optimisté v Bruselu však prohlubování rozkolu neočekávají. Myslí si, že je tu pořád dost věcí, které nás spojují. Třeba Putin harašící za našimi humny zbraněmi, shodují se.