Nutně potřebujeme rychle postavit plynové zdroje
19.10.2023
Na Facebooku jste napsal, že stav naší energetiky, která uvázla v minulém století, brzy způsobí, že si za elektřinu v porovnání s Německem docela připlatíme. Rozdíl může klesnout, jen pokud s tím začneme rychle něco dělat. Jaké vidíte řešení?
Česko téměř ignorovalo nástup „nové energetiky“. V růstu podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE) zaostáváme i za většinou okolních „nových“ zemí. Obrázek není dobrý, ale je dobře, že premiér nedávno ve svém vystoupení jasně řekl, že si to vláda uvědomuje. Chybí nám hlavně rozvoj větrných elektráren. Největší viditelný pokrok je u ekonomicky málo efektivní malé fotovoltaiky. Chybí legislativa na širší využití baterií v sítích, což zdražuje elektřinu a nahrává špinavé elektřině z uhlí, jež pak zajišťuje i služby, které by uměly lépe baterie. To, že se ke komunální energetice dobíráme až léta poté, co měla být zavedena (jde o EU předpis), neumožňuje domácnostem snížit náklady a třeba absence dostatečné nabídky elektřiny z OZE pak brzdí rozvoj pro firmy atraktivních možností pro přímý nákup energie (PPA). Limitované je propojení na Německo, kde tamní energetika stlačuje tržní ceny díky velmi vysokému podílu cenově efektivních OZE. To má dva důsledky. Omezuje to dostupnost levné elektřiny z Německa v některých situacích, a navíc není jasné, jak se naše země vyrovná s nastupující dobou, kdy výroba elektřiny z uhlí nebude konkurenceschopná. Musíme opravit chyby, kterých se naše země dopustila. Činy musejí přijít velmi rychle. Na naše poměry až neuvěřitelně rychle.
Jaký je ideální energetický mix pro Česko?
Otázka energetického mixu, kterou kladete, se logicky rozkládá do dvou. První zní, co musíme udělat, abychom měli efektivní energetiku (zde mluvím o elektřině) řekněme kolem roku 2030, tedy za pár let. Zde nám diskuze o jaderných blocích nepomohou. Víme ale, že pokud setrvají dnešní ceny, nebude uhlí až na výjimky konkurenceschopné (pokud naše ceny nestoupnou výrazně nad ty německé, což by byl ekonomický problém). Ke zvládnutí této situace potřebujeme, zjednodušeně řečeno, co nejvíce efektivních OZE včetně většího objemu větrných elektráren (obvykle se mluví o kapacitě kolem dvou GW větru a nad 10 GW soláru). Moc by pomohlo větší propojení do Německa, jak uvádím kvůli možnosti dovozu, tak pro snížení ceny. Potřebujeme efektivněji využívat třeba biometan a zahrnout efektivně elektřinu z výroby tepla. Samozřejmá je akcelerace úspor a úložišť. A mám za to, že nutně potřebujeme rychle a efektivně postavit nové plynové zdroje (které budou časem konvertovány na vodík), a to v rozsahu několika GW výkonu. Jinými slovy v horizontu několika let musíme přebudovat energetiku na fungující systém s přijatelnými cenami, a to bez pomoci jádra, neboť s jeho stavbou se počítá na mnohem delší období.
Druhou otázkou je mix řekněme kolem roku 2050. Jak bude v té době vypadat světová energetika, je jasné méně, a navíc zde panuje i nejistota o tom, jak vysoká bude spotřeba elektřiny. Jistě v té době bude relevantní, zda zvýšit, snížit či zachovat podíl jádra. Já na to dnes nemám odpověď z prostého důvodu: neexistuje reálný odhad, za jakou cenu by dnes zahájená stavba „jaderky“ elektřinu skutečně dodávala. V podmínkách západních zemí se totiž staví málo a ekonomicky jsou projekty velmi problémové, náklady rostou násobně a prodlužují se termíny. Oboje s obrovským dopadem do ceny elektřiny. Často se mluví o malých reaktorech, ale jejich první realizace se teprve začínají stavět a já, ač se snažím získávat informace, jsem toho o jejich ekonomice moc nenašel. Není jisté, zda to bude vycházet dobře, neb zde chybí „economy of scale“, kterou mají bloky velké. Takže mám zato, že 90 procent dnešní „energie“ a diskuze musíme směrovat na řešení fakt velkého potenciálního problému kolem roku 2030, u kterého víme, „jak na to“. Co se týče mixu za několik dekád, je potřeba sledovat, jak se různé technologie vyvíjejí, a až budou na ekonomicky přijatelné úrovni (a rizika budou mnohem nižší než dnes), nejlepší z nich volit. Abych » ilustroval problém, který dnes s ekonomikou jádra vidím, použiji dnešní tržní data a údaje, které cenu zmíněných bloků naznačují: Pokud platí, že náklad na čtyři bloky bude (včetně financování, což je správně součástí zveřejněné rozvahy) nad 1500 mi liardami korun, bude jen obsluha vzniklého dluhu stát (při úroku 4,85 procenta, což je dnes úrok na 10leté státní půjčce) ročně skoro 72,7 miliardy korun (před splátkou jistiny). Dnes našich šest bloků vyrábí ročně kolem 30 TWh elektřiny. Pokud by čtyři nové, větší bloky vyrobily například o čtvrtinu elektřiny víc, jen úrokový náklad by (bez splácení úvěru a nákladů provozu) zatížil každou vyrobenou kWh částkou 1,94 koruny. Shodou okolností je to o něco více, než kolik je cena silové elektřiny na trhu v dalších letech (cena v Německu na rok 2028). Je jasné, že takováto ekonomika jádra by byla velký problém, a proto je třeba posuzovat a sledovat různé možnosti.
Co říkáte na nápad částečně zestátnit ČEZ?
Nemyslím, že to je moc dobrý nápad. Zestátnění ČEZ jistě nenahrazuje povinnost státu kompetentně řešit svou odpovědnost regulátora a „stratéga“ v energetice. Neřeší ani žádný z našich problémů, kterých máme kvůli naší zaostalosti v této oblasti víc než dost. Spíše nové problémy nastolí. A nejde jen o otázku, kde vzít potřebné peníze, za které by byli vykoupeni akcionáři, anebo jak transparentně nacenit rozdělení firmy s nerovnoměrným rozdělením akcií.
Hlavní potíž je podle mě v tom, že bez ohledu na to, zda bude ČEZ (či jeho část) státní či jen polostátní, musí se zásadně zlepšit fungování státu jako regulátora v energetice a toho, kdo svými politikami včetně podpor směruje vývoj tohoto základního odvětví ekonomiky. Toto se musí stát, protože to je důvodem, proč jsme se dopracovali k tak trochu energo skanzenu. Nejsem si jistý, jak v této situaci pomůže, když stát vypne alespoň jistou tržní kontrolu nad stávající firmou ČEZ a místo toho bude čelit u nás tak obvyklým problémům s řízením státních držav (o jejichž trablech čteme skoro pořád). Myslím, že zrovna tato vláda ví, že úspěch naší ekonomiky stojí na efektivním fungování a soutěžení soukromých firem, jejich invenci a odvaze, a role státu není mezi ně státními firmami vstupovat, ale hrát roli tvůrce pravidel a realizátora transparentních politik, pokud jsou třeba. ■
Potřebujeme efektivněji využívat třeba biometan a zahrnout efektivně elektřinu z výroby tepla. Samozřejmá je akcelerace úspor a úložišť. Jinými slovy, v horizontu několika let musíme přebudovat naši energetiku na fungující systém s přijatelnými cenami.