NOČNÍ MŮRY Andreje Babiše

Jedna taková může být třeba ve státní firmě Čepro, která je klíčovým odběratelem řepkového metylesteru (MEŘO) z Babišových fabrik. Tuto firmu Babiš hned po nástupu do úřadu obsadil svými věrnými, kteří mu sloužili v dobách přebírání Lovochemie a hrané privatizace Unipetrolu. Za působení nově jmenovaných statutárních orgánů z trhu zcela zmizeli jiní dodavatelé MEŘO než Babišovy fabriky. Rozhodující roli při odstavení konkurence sehrála sice daňová správa, ale bez personálního jištění se mohlo stát, že by domácí dodavatelé byli významně nahrazováni dovozem. Změna statutárních orgánů v případě výměny v křesle ministra by mohla významně snížit zisky firem z Babišova svěřenského fondu a hodně bolet. Navíc by se mohlo objevit i něco, co je za hranou trestního zákoníku, protože kdo hledá a chce najít, tak zpravidla najde. Nový ministr financí by se mohl zabývat také tím, koho že to vyšetřuje nový vyšetřovací náměstek celníků Šlachta. Na koho nasadil odposlechy a jaké informace a komu z této aktivity plynou. Podobně by se mohl zajímat o aktivity Finančního analytického útvaru. V neposlední řadě by přišly na přetřes i problematické zakázky na pořízení systému pro EET, na němž se bez soutěže podílely „známé firmy". 

 

Ministr Babiš podle některých bývalých zaměstnanců ministerstva pohrdal administrativními pravidly ve státní správě a spisy ministerstva jsou v dost problematické kondici. Výsledkem tohoto chaosu je do značné míry i nelichotivé hodnocení kontroly NKÚ, která zjistila chybné zaúčtování sto miliard korun. Nakolik takto vedené účetnictví ovlivňuje čísla vykazovaná jako vzorné hospodaření státu pod moudrou správou Andreje Babiše, je zatím stále nejasné. 
Kromě toho je ministr financí spolu s ministrem průmyslu formálním nadřízeným Správy státních hmotných rezerv (SSHR), s níž Agrofert provozuje léta velmi výnosný obchod, a z dostupných veřejných informací lze vyčíst, že objem kontraktů Agrofertu se SSHR opravdu významně vzrostl od okamžiku, kdy se nám před necelými čtyřmi lety vyměnil ministr financí. I tady by rozhodně bylo co prověřovat. Nejde přitom jen o Babiše. Zlé jazyky hovoří o tom, že pokud by z ministerstva dopravy odešel Dan Ťok, měl by velké starosti i šéf poslanců ANO Faltýnek, který úřad fakticky osobně řídí. 

Prsty dlouhé jako čapí zobák 
Přesto zůstává jeho nejakutnější noční můrou dotační podvod na Čapím hnízdě, jehož vyšetření už více než rok vázne, a rozhodnutí o tom, zda bude někdo obviněn, či zda bude případ odložen, se neustále odkládá. Naposledy byl termín posunut z letošního jara na podzim. Případ je přitom věcně velmi jednoduchý. Farma Čapí hnízdo vznikla z dceřiné společnosti Agrofertu v roce 2007. Její akcie byly převedeny na neznámé majitele, kteří čerpali padesátimilionovou evropskou dotaci pro malé a střední firmy, k níž přibyl čtyřsetmilionový bankovní úvěr garantovaný Agrofertem. A po vypršení pětileté karenční doby putovala hezky zpátky do holdingu. Andrej Babiš významnou část farmy používá celou dobu jako osobní panskou daču a nikdo moc nepochybuje, komu objekt patří. Když se využití dotace ukázalo jako problematické, nejprve tvrdil, že s Čapím hnízdem nemá nic společného a jen pomohl cizím investorům, které fakticky nezná. Agrofert zpět farmu převzal, aby ji zachránil, protože by jinak zkrachovala. 

 

Další verze o vlastnících, kteří čerpali dotaci, vršil tak dlouho, až byl donucen před Poslaneckou sněmovnou prohlásit, že farmu Čapí hnízdo postavili jeho dvě dospělé děti a bratr partnerky, čímž fakticky přiznal, že předtím vytrvale a opakovaně lhal. Trval ale na tom, že dotace byly čerpány oprávněně. Přes své přesvědčení o nevině nicméně částku ve výši dotace teatrálně rozdal na dobročinné účely. Zda to použil jako daňově odečitatelnou položku, není týdeníku Euro známo. Před několika týdny vyšlo najevo, že v podkladech pro přiznání dotace byla uvedená delší doba splatnosti úvěru, než odpovídá skutečně uzavřené úvěrové smlouvě. Bez tohoto zfalšování by ekonomická návratnost projektu nevycházela a dotace by nemohla být poskytnuta. To významně snižuje věrohodnost Babišova tvrzení, že jeho děti skutečně chtěly podnikat a nešlo jen o dotační trik.  Případ kromě české policie vyšetřuje i Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), který ve všech obdobných případech označil takové čerpání dotace za podvod a nařídil její vrácení. V Babišově případu je verdikt už více než rok zdržován. Přece jen jde o orgán Evropské unie, který se zdráhá zasahovat do politických procesů včlenských zemích a zřejmě čeká na šetření českých policejních složek, které se těsně před verdiktem drobet zašmodrchalo. 

 

Spis vedený městským státním zástupcem si totiž ke kontrole vyžádalo Vrchní státní zastupitelství v Praze vedené Lenkou Bradáčovou, která se s Andrejem Babišem zná ze zametené kauzy ukradení Lovochemie. Za připomínku stojí, že detektivy vyšetřující Čapí hnízdo vjejich kancelářích odposlouchávali detektivové Roberta Šlachty, krátce před policejní reorganizací, v níž Babiš hájil Šlachtu jako lev a nakonec ho při obejití předpisů zaměstnal na Celní správě. A když pak dozorování případu převzalo Městské státní zastupitelství v Praze, zanedlouho rezignovalo celé jeho vedení - kvůli tlaku od nadřízených. Z vnějšího pohledu to vypadá, že se kauzu daří úspěšně uklízet pod koberec a něco na tom změnit může jen ztráta mocenských pozic Andreje Babiše. 

Dluhopisová siláž 
Podobný proces „vyhnití" je zřejmě připraven i pro kauzu korunových dluhopisů, kterou nyní vyšetřuje Babišovi podřízená Finanční správa - ana základě anonymního udání ipolicie. A t o už také delší čas. Přestože Babiš teprve v minulých dnech obvinil ministra vnitra Chovance, že to je na jeho objednávku, o vyšetřování věděl už na začátku února letošního roku, kdy o něm hovořil v televizních Otázkách Václava Moravce, kde byl jeho oponentem Luděk Niedermayer, europoslanec TOP 09 a bývalý viceguvernér ČNB. 

Ten právě v tomto vystoupení velmi přesně popsal podstatu problému ministra financí s jinak nepochybně legálními korunovými dluhopisy: „To, co se tady stalo, je něco, čemu se říká agresivní daňové plánování. To znamená, že daňový subjekt využije určitého ustanovení zákona, které mu umožní snížit daňový náklad více, než kdyby použil normálního postupu. To je evidentní. Spousta lidí to využila. To ale neznamená, že tím ta hra končí. Daňový úřad má povinnost nejenom přihlížet na právní vlastnosti transakce, ale i na všechny okolnosti. V okamžiku, kdy by se mezi stovkami firem, které to udělaly, našly firmy, které vydaly tento dluhopis bez zjevné ekonomické motivace, má daňový úřad povinnost to dodanit. Třeba  v případě, o kterém se teď bavíme, to dělá něco kolem 25 až 30 milionů ročně." 

Niedermayer zároveň popsal standardní evropskou praxi, kdy mezi kritéria, jimiž se posuzuje, jestli šlo o nepovolené agresivní daňové plánování, patří to, zda byly dluhopisy nabídnuty jen spřízněným osobám, nebo veřejně. Zda v Babišově případě není šestiprocentní úrok příliš vysoký či zda firma skutečně potřebovala čerpat externí financování na nějaký konkrétní účel. S tím může mít Babiš docela velký problém, protože emise byla vydána na konci roku 2012 (protože nedanění korunových dluhopisů končilo na silvestra tohoto roku), ale Agrofert dostal peníze mnohem později. Poslední část dokonce až v roce 2014. Niedermayer také upozornil, že v době mezi emisí a skutečným nákupem dluhopisů klesly tržní úrokové sazby, což znamená, že stoupla tržní cena pevně úročených dluhopisů Agrofertu, a tudíž měl Babiš zaplatit vyšší než nominální cenu. Zda se tak stalo, rovněž nevíme. 

Takovým testem by Babišovy dluhopisy s pravděpodobností blížící se jistotě neprošly a finanční úřad by musel doměřit daň. A připomeňme si, že: trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem v rozmezí od dvou tisíc do pěti milionů korun bude potrestán, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu (§ 148 odst. 1 tr. zák.). Takže Babiš krátil daně jakožto statutární orgán a majitel Agrofertu i jako Babiš, soukromá osoba a držitel dluhopisů, dohromady bratru za nějakých třicet milionů a to už by jistě bylo krácením ve větším rozsahu. Jenže je potřeba, aby ono krácení vyčíslil finanční úřad, který je pod Babišovou účinnou kontrolou. Celá hra kolem jeho odchodu z kabinetu je jen o tom, zda tato kontrola zůstane v nějaké podobě zachována. Stanovisko policie, že jde o trestný čin krácení daně, by bylo v případě, že bude berňák proti, jen těžko obhajitelné.