Vládní politika U-turnu
31.07.2015
Co myslím, když říkám vládní politika U-turnu? Mluvím o třífázovém vývoji postoje vlády k problému s azylanty a postoji k zapojení "našich peněz" do řešení Řecka (překlenovací úvěr z EFSM):
1. V obou případech zástupci vlády (někdy i doprovázeni nevládními politiky) silně odmítli to, co na ně Brusel nachystal (někdy i předtím, než to "Brusel" zveřejnil). A vyrobili kolem toho trochu hysterie (ministr vnitra s návrhem referenda k migraci a ministr financí k posílání Řeků "k šípku" i poté, co se s eurozónou na programu dohodli).
2. Poté následovalo delší, či kratší období klidu. V něm se vládní zástupci účastnili jednání v tom prokletém Bruselu a přemýšleli, jak na to. A postupně měnili názor, neb problém začali chápat a jiné řešení je asi nenapadlo.
3. A za čas se narodilo "české řešení", které docela nápadně připomíná původní bruselské nápady. V praxi se ukázalo, že vláda v podstatě bruselský počet azylantů zvládne a překlenovací půjčka Řecku z "našeho" fondu EFSM bude. Ale nějaká velká mediální ofenzíva vlády, která by obrat vysvětlila, se nekoná.
Co je na tom špatně, když asi z mých názorů víte, že nakonec vláda podle mne udělala "dobrou věc"? Prostě proto, že jsou jen tři možnosti, které postup vysvětlují. A jedna je horší než druhá:
A. Vláda si opravdu myslela to, co původně říkala. Ale až poté relevantnímu ministrovi někde kolem Schumannova náměstí v Bruselu, kde Rada sídlí, dochází, že to nebyl zrovna dobrý nápad. A zahájí pomalý obrat, o jehož nutnosti poté přesvědčí kolegy.
Moc kompetentní se mi to nejeví, zvláště, pokud se to opakuje znova a znova.
B. Ministr vládu zastupující (či vláda celá) si to myslí i na jednání, ale není sto sjednat pro svůj názor dostatečnou podporu. To znamená buďto to, že je se svým názorem osamocen (což něco říká o jeho kvalitě, protože zemí v podobné situaci, jako jsme my, je v unii skoro vždy plno), nebo to vypovídá o jeho komunikační, či vyjednávací schopnosti (někdy okořeněné jazykovou dovedností).
Závěr je pak stejný jako v bodě A.
C. Ministři ví, že názor změní, ale nejprve chtějí oslovit silnou a unii nenakloněnou skupinu voličů, a dát jí vzkaz, že "my se nevzdáme". A poté spoléhají na to, že jejich obrat buďto zůstane nezaznamenán, nebo bude "nenápadně" připsán brutálnímu tlaku eurobyrokratů na našeho nebohého vládního představitele ("snažil se, ale neustál to", má si říct volič).
Je to cynické a vykalkulované. Ale touto cestou politici posilují víru, že to, co se v Evropě děje, jde proti našim zájmům. Důsledky jsou pak jasné - rostoucí tlak veřejnosti, abychom se této zvůli postavili... To ale znamená, že dělání těch správných věcí v budoucnu bude stále těžší.
A mimochodem, není to jen český problém. Když se však nakupí dostatečná masa voličů a jimi zvolených politiků, kteří budou takto postupovat, a stav, ve kterém se nalézáme takto chápat, mohou se začít dít věci, které zásadně mapu našeho kontinentu změní. Nepochybuji o tom, že v náš prospěch to nebude.