Big_loader_ajax

O Katalánsku, referendu, španělské ústavě i roli EU

07.11.2017

Otázky a odpovědi na to, co se nejčastěji řeší kolem samostatnosti Katalánska.

 

Jaký máte názor na samostatnost Katalánska? 

Jedná se o poměrně komplikovanou otázku, při jejímž zodpovězení však musíme vycházet z principů právního státu, španělské ústavy a mezinárodního práva. Katalánsko je součástí svrchovaného státu Španělska, jehož celistvost je dána španělskou ústavou, která takové referendum neumožňuje. Z pohledu mezinárodního práva je Španělsko nedělitelný stát s vnější a také vnitřní suverenitou, za kterou je zodpovědná španělská vláda se základem v parlamentní demokracii. EU ani další státy tak nemají možnost tuto situaci přímo ovlivnit. Legitimita tohoto referenda je tedy nulová, jelikož je nezákonné a protiústavní, navíc bylo zakázáno španělským ústavním soudem.

Dále je třeba si uvědomit, že referenda se zúčastnilo pouhých 42,3 % obyvatel Katalánska. Přestože se 90 % zúčastněných vyjádřilo pozitivně k opuštění, tak skoro 60 % Katalánců se referenda nezúčastnilo. To mohlo mít několik důvodů: zejména nízkou účastí bojkotovat referendum, a vyjádřit tak nesouhlas s osamostatněním Katalánska, strach z násilného potlačení referenda, indiferentnost nebo pouhý nezájem o téma.

Je tedy správné, aby necelých 40 % Katalánců rozhodlo v nezákonném referendu o opuštění Španělska? Domnívám se, že nikoliv. Španělsko je konstituční monarchií s demokratickým systémem vládnutí, není demokracií přímou a o takto zásadních otázkách dle ústavy rozhoduje španělský parlament a další nejvyšší ústavní činitelé, mezi kterými mají Katalánci své zástupce.

Připomeňme si také sílu španělské ústavy, kterou po pádu Frankova režimu schválilo ve všelidovém referendu téměř 90 % Španělů. Opuštění Katalánska by se navíc netýkalo pouze Katalánců, ale také zbytku Španělska, které funguje jako celek provázaný na sociální, politické, ekonomické, kulturní, bezpečnostní a dalších úrovních. Po osamostatnění by navíc Katalánsko nebylo členem EU. Muselo by podstoupit veškeré přístupové rozhovory od začátku. Španělsko by jako odplatu mohlo Kataláncům po mnoho let blokovat vstup do EU. Vznik celních bariér se Španělskem a dalšími státy EU by měl jistě katastrofální vliv na katalánskou ekonomiku, a tedy život obyvatelů Katalánska.

Jaký máte názor na vznik nových států (v kontextu vzniku ČSR nebo Kosova)? 

Vznik nových států je vždy provázen specifickými okolnostmi a analogie mohou být nešťastně zjednodušující. Státy vznikají při velmi odlišných a historicky neopakovatelných událostech. Potenciální vznik státu je tedy vždy unikátní událostí, na níž je třeba si vytvářet konkrétní názory. Čistě hypoteticky vidím vznik státu jako legitimní, pokud si to přeje většina obyvatelstva státu vznikajícího a také státu stávajícího. V prostředí právního státu takovýto vznik nesmí odporovat zákonům či ústavě a musí o něm být rozhodnuto legálním způsobem. Jedním z hlavních cílů Evropské unie je sjednocovat, proto je tříštění států na malé jednotky zcela opačný trend, který by mohl být zdrojem budoucích problémů pro Katalánce i Evropu. Představme si například situaci, ve které by se Katalánsku podařilo osamostatnit, pravděpodobně by následovala lavina požadavků o úplnou autonomii dalších španělských a evropských regionů s nacionalistickým cítěním. Řešení s tím spojených nemalých problémů by pak blokovalo energii a čas na řešení nemalých problémů dneška, které před EU stojí. A minimálně po jistou dobu by místo atmosféry sounáležitosti mezi občany EU vytvářelo nedůvěru, tenze či dokonce nepřátelství.

Jaký máte názor na použití silových prostředků při referendu v Katalánsku? 

Násilné zakročení proti svému obyvatelstvu považuji obecně za velmi špatné, zejména pokud nejde třeba o zajištění bezpečnosti například při násilnostech provázejících třeba sportovní události. Osobně bych tedy v tomto případě jistě zvolil jinou cestu, jak ukázat na nezákonnost a apriorní neplatnost referenda.

Aktéři jednali pod tlakem vyhrocených emocí a situace na místě byla nepřehledná, do jaké míry však složky státu jednaly primárně nepřiměřeně nebo reagovaly na agresivitu a provokaci, neumím posoudit.

V každém případě násilí na obyvatelstvu, ke kterému zřejmě došlo, odmítám. Odpovědné instituce a osoby za události provázející referendum by měly být korektně prošetřeny.

Je správné/špatné, když španělská vláda odmítá veškerá jednání o katalánské samostatnosti? 

Úplné odmítnutí požadavku časti společnosti správné není. Vláda by měla určitým způsobem akceptovat aktivismus občanské společnosti a pokusit se o vedení diskuze s jejich zástupci legální formou a v rámci ústavních limitů.

Snahou by přitom mělo být vzájemné pochopení a uklidnění emocí na obou stranách. Jak jsme viděli v případě Brexitu, emoce dokáží předstihnout racionální rozhodování. Avšak po emocionálním vystřízlivění dochází ke zjištění, co všechno bylo na základě ukvapených rozhodnutí učiněno a nelze vzít zpět.

Jaký máte názor na zatýkání legálně zvolených představitelů Katalánska? 

Představitelé Katalánska byli vyzváni k zodpovídání se před soudem za jejich protiústavní jednání v podobě pořádání a podpory nezákonného referenda. Pokud španělský soud rozhodl o jejich trestním stíhání, měli by před ním vysvětlovat svá protizákonná jednání.

Katalánští představitelé v čele s premiérem Puigdemontem se však k soudu nedostavili, a proto proti nim bylo zahájeno trestní stíhání. Je logické, že v právním státě je porušení zákonů stíháno potenciálním trestem podle daného práva. Rozhodnutí, jestli katalánští představitelé porušili zákon a měli by být stíháni, nenáleží mně, ale právě španělskému soudu, u kterého mají možnost svá jednání obhájit. Není to ani záležitost evropských institucí.

Již teď je vidět, že konání těchto lidí přineslo obyvatelům Katalánska nikoliv prospěch, ale škody. Doufám, že i nad tím tito lidé přemýšlejí...

Jaký máte názor na prohlášení členky španělské vlády, že v případě opakovaného vítězství představitelů samostatnosti Katalánska Madrid opakovaně zavede článek 155? 

Radikální názory mohou být nebezpečné, a to platí pro jednu i druhou stranu. Španělská vláda by se měla pokusit o vedení racionální diskuze s představiteli Katalánska a uklidnění situace. Řešení uvedenou cestou je proto pouze krátkodobou cestou, než se povede přijít s jiným řešením.

V Katalánsku jsou zřejmé separatistické tendence a nelze je nevnímat, možná by Madrid proto mohl použit podobných kroků jako v minulosti v případu Baskicka, tedy diskuzi o přiznání větší míry pravomocí katalánské vládě v míře, která neohrozí fungování celé země.

Ostatně také Britové tímto způsobem tlumí separatistické tendence Skotska. Celá záležitost vyžaduje značnou míru snahy po kompromisu na obou stranách.

Považujete za správné, že EU vůbec nekomentuje situaci v Katalánsku? 

Není pravda, že EU katalánskou situaci nekomentuje. Naopak se jí věnuje intenzivně, při posledním i předposledním plenárním zasedání ve Štrasburku bylo téma Katalánsko jedním z nejfrekventovanějších. Z této frekventované diskuze následně vznikla mnohá mediální prohlášení na toto téma ze strany Evropského parlamentu stejně tak jako od ostatních evropských institucí. Důležité je si však uvědomit, že EU nemůže plnit v tomto případě soudce a zasahovat do vnitrostátních záležitostí suverénního státu v oblastech, na které nemá pravomoci. EU však bedlivě apeluje na dodržování právního státu a lidských práv ve Španělsku. Opuštění tohoto principu nejen v případě Katalánska, ale i obecně, představuje jedno z největších ohrožení naší budoucnosti.

Autor článku : František Paďour, Luděk Niedermayer