Big_loader_ajax

Kdo zaplatí večeři

10.11.2019

Babiš chce z Unie víc peněz, ale hledání sponzorů se komplikuje.

Říkají si „Přátelé koheze“ a spojují je dvě věci. Vedou chudší země EU, které těží z unijních fondů, a rádi by, aby příliv peněz dál trval. Příležitostně se kvůli tomu scházejí už sedm let, naposledy minulý týden v Praze. Lídři 16 zemí EU tu podepsali společnou deklaraci, podle které by se jim v připravovaném unijním rozpočtu nemělo na peníze sahat.

„Podle nás je to nespravedlivé,“ prohlásil za účastníky summitu hostitel Andrej Babiš, když popisoval společný postoj k rozpočtovému návrhu, který coby výkop k prosincovým jednáním předložila Evropská komise.
Společný rozpočet se v EU schvaluje vždy na sedm let a příští období začíná v roce 2021. Brusel kvůli brexitu navrhuje přerozdělování zmenšit a část peněz z kohezních fondů přesměrovat na nové priority, jako jsou inovace, ekologie a bezpečnost. V prosinci se má rozpočtem zabývat summit lídrů celé Unie. Debata už se vede dva roky, ale zatím bez jasného výsledku a vzhledem k citlivosti pro všechny zúčastněné se může snadno protáhnout až do příštího roku.

Jisté každopádně je, že východiska se pro Babiše a jeho hosty nevyvíjejí moc příznivě. Mimo jiné proto, že země jako Česko bohatnou a jejich vizitka ohledně využívání společných peněz není v posledních letech právě nejlepší.

Smart a green
Kohezní politika, zaměřená na vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi bohatými a chudými částmi Unie, tvoří v unijním rozpočtu největší položku. Loni na ni šlo bezmála 50 miliard eur, třetina všech sdílených peněz.
Těch bude po odchodu Velké Británie méně. Evropská komise proto počítá s tím, že by celý rozpočet do budoucna zůstal na úrovni 1,11 procenta hrubého národního důchodu EU místo dosavadních 1,16. Evropský parlament, který musí rozpočet schválit a z titulu svojí role přímo voleného evropského orgánu má tendenci vliv Unie rozšiřovat, požaduje 1,3 procenta. Čistí plátci, hlavně Německo, Nizozemsko a Švédsko, naopak chtějí šetřit a stlačit rozpočet na rovné jedno procento.

Na Česko zatím v rámci kohezní politiky na všech sedm let dohromady vycházelo v rozpočtu na roky 2021–2027 přes 18 miliard eur. Optikou zemí, které na členství v Unii třeba teprve čekají, jde o pohádkovou sumu. Ale v porovnání s nynější sedmiletkou Česko o čtvrtinu peněz přijde. Hlavním důvodem je již zmíněný růst zdejší ekonomiky, která – podle nedávno zveřejněných dat OECD – už loni v přepočtu na hlavu a paritu kupní síly těsně předstihla Španělsko.

Zároveň Brusel spolu s přispěvatelskými státy tlačí na to, že tři čtvrtiny kohezních fondů mají jít do nově definovaných kolonek „smart“ a „green“, tedy na inovativnější a zelenější Evropu. V Česku se tento plán někdy zjednodušuje tím způsobem, že vše má jít na boj s klimatickou změnou a budování wi-fi sítí, žádné takové omezení však neplatí. Do kolonek smart a green se vejde většina stávajících regionálních projektů. Potíž by mohla nastat s financováním dálnic, kde Česko může mít smůlu v tom, že si s nimi nepospíšilo tak jako třeba Polsko. I zde však platí, že nic není rozhodnuto a o všem se může ještě rok debatovat.

Totální Antitrump
Jedním z hlavních závěrů pražského summitu minulý týden je, že „unijní míra spolufinancování by měla být zachována na úrovni současného období“. Podle Babiše „není důvod, aby nám Evropská unie brala peníze na kohezi a otvírala nové programy, kde my budeme těžko čerpat“. Podobně mluvili i další účastníci jednání, maďarský premiér Viktor Orbán popsal výkop komise jako „neférový“ a „nepřijatelný“.

S prosazením těchto postojů na evropské úrovni však bude minimálně jeden problém – přesvědčit ty, kdo požadovanou kohezi platí. „Celý ten pražský summit mi přijde jako setkání lidí, kteří se dohodli na tom, že večeři za ně platí někdo jiný. To mi nepřijde jako cesta k dosažení dohody,“ míní europoslanec TOP 09 Luděk Niedermayer. Účastníci pražské schůzky podle něj dělají jednak chybu v tom, že debatu zbytečně vyhrocují pro potřeby svého domácího publika, ale také v tom, že podceňují špatnou pověst, kterou ohledně čerpání unijních fondů mají.

Shodou náhod se akce v Praze konala den poté, co americký deník The New York Times zveřejnil rozsáhlou investigaci o tom, jak se v postkomunistických zemích dotace EU zneužívají a jak se původní záměr dotovat chudší regiony zvrhl v to, že na dotacích vydělávají regionální oligarchové s dobrým politickým krytím. Text rozebírá hlavně Maďarsko, kde na konkrétních příbězích ze zemědělství ukazuje, jak z dotací profitují lidé napojení na Orbánovu rodinu nebo na jeho známé. Zmiňuje ale i český příběh, kde premiér je zároveň skrze svoje podnikání největším příjemcem dotací v zemi.

Babiš na dotazy novinářů nijak věcně nereagoval. Článek, jehož hlavním autorem je dvojnásobný držitel Pulitzerovy ceny a na kterém se podílel celý tým novinářů včetně reportérů přímo z Maďarska, Babiš odmítl jako zmanipulovaný s tím, že „The New York Times je totální Antitrump“ a že západní média si na středoevropské lídry zasedla kvůli jejich postoji k migraci.

Zprávy o zneužívání dotací, na které se i kvůli letošním kontrolním auditům dotací pro Agrofert zaměřila také evropská média, každopádně vyjednávací pozici Babiše v boji o společné peníze nezlepšují. Unijní audity, které v první verzi zpochybňují nárok Agrofertu na již proplacené dotace ve výši přes půl miliardy korun, se nyní v Bruselu dodělávají s ohledem na stanoviska tuzemských úřadů. Rozuzlení případu může spadnout právě do období, kdy se bude jednat o unijním rozpočtu.

Původní článek si můžete přečíst zde

Autor článku : Matěj Stránský, Kateřina Šafaříková, Jiří Nádoba
Zdroj : Respekt