Big_loader_ajax

Zahraniční obchod EU ve světle "Trumpovského" způsobu uvažování

17.09.2018

Přicházející generace ekonomů, mezi které se autor tohoto textu také počítá, vyrostla na učebnici Gregory Mankiwa Principles of Macroeconomics. Autor zde jako jeden z deseti pilířů ekonomie uvádí “Trade Can Make Everyone Better Off“, čili „Obchod může být pro každého výhodný“.

Když jsem před čtyřmi lety nastupoval na Institut ekonomických studií Karlovy univerzity, nenapadlo mě, že se dočkám okamžiku, kdy se zcela seriózně bude vést debata o výhodách mezinárodního obchodu. Měl jsem za to, že názory merkantelistů, kameralistů a dalších ekonomů 17.-19. století přesvědčivě vyvrátil již Adam Smith, když ukázal, že zahraniční obchod není hra s nulovým součtem, ale hra s pozitivním součtem. Podstatou přínosů ze zahraničního obchodu nejsou totiž toky peněz, nýbrž výhody plynoucí z dělby práce mezi zeměmi, tedy to, co ekonomové nazývají komparativní výhodou. (1)  

V rámci své stáže v kanceláři Luďka Niedermayera jsem měl možnost být přítomen jednání výboru INTA, kde komisařka Malmströmová čelila dotazům europoslanců týkajících se obchodních vztahů mezi EU a USA. Při poslechu této debaty jsem stále myslel na to, proč americká administrativa spatřuje v zemích, se kterými má zápornou obchodní bilanci, obchodního nepřítele.

Není divu, že nad kroky administrativy prezidenta Donalda Trumpa kroutí hlavou řada předních amerických profesorů ekonomie. Dani Rodrik, profesor ekonomie na univerzitě v Harvardu, ve svém článku napsal, že s Trumpovými poradci by se mělo diskutovat, ale neměla by se jejich slovům dávat stejná váha, jako je tomu obvyklé u jiných odborníků na srovnatelných pozicích. (2) 

Pojďme se však podívat na to, co říkají data (3) o zahraničním obchodě EU.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                 

 

 

Obrázek 1 znázorňujě vývoj exportu zboží do pěti největších exportních partnerů EU mezi lety 2011 až 2015. Je vidět, že zatímco vývoz do Číny mezi lety postupně roste, export do Ruska má sestupnou tendenci. Vývoz do zbývajích dvou států, tedy Švýcarska, Turecka a USA, se mezi lety 2011 a 2015 příliš nezměnil. (4) 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrázek 2 ukazuje dovoz zboží do EU z pěti největších importních partnerů mezi lety 2011 až 2015. Nejvíce markantní je propad dovozu z Ruska, což má bezpochyby spojitost s válkou na Ukrajině a uvalením obchodních sankcí. Sestupnou tendenci má i dovoz z Norska. Dovoz z ostatních zemí, tedy Číny, Švýcarska a USA, zůstal mezi lety 2011 a 2015 zhruba stejný. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Protože ústředním bodem debaty, kterou rozpoutal americký prezident Donald Trump, je otázka vzájemné obchodní bilance, v závěrečné části tohoto příspěvku se budu věnovat této problematice. Obrázek 3 znázorňuje vývoj platební bilance s dvěmi největšími obchodními partnery EU, tedy Čínou a USA, mezi lety 2011 až 2015. 

Vývoj obchodní bilance s Čínou se až do roku 2013 změnšuje, od roku 2013 však opět roste. Zůstavá však po celou dobu výrazně záporný.

Oproti tomu vývoj obchodní bilance EU s USA je kladný, mírně rostl až do roku 2014, ovšem poslední dva roky spíše stagnoval. 

Daleko důležitější než koukat na absolutní čísla vývoje obchodní bilance mezi jednotlivými ekonomikami je se zeptat, zda je obchodní bilance skutečně to správné měřítko spravedlnosti v zahraničním obchodě.

Převedeme-li tuto otázku z ekonomické roviny do oblasti selského rozumu, tak znamená negativní obchodní bilance s Čínou to, že občané EU nějak trpí pod čínskou obchodní nadvládou? A pozitivní obchodní bilance s USA snad znamená fakt, že EU nějak utlačuje své americké partnery? Dovolím si tvrdit, že nikoliv. 

Americká administrativa opomíjí zahraniční obchod se službami a zaměřuje se výhradně na obchod se zbožím. To by však nebyl ten největší problém. 

Hlavní chybu tohoto způsobu uvažování spatřuji v tom, že nejde o to, kdo do jaké země vyveze zboží za více peněz. Klíčové totiž zůstává, kolik výdělků zůstane po prodeji zboží v které zemi. Již citovaný článek na příkladu iPhone 7 ukazuje, že i přesto, že Apple své telefony vyrábí v Číně, výdělek, který z prodeje směřuje zpět do USA, je osmkrát větší než ten, co zůstává v Číně. 

Shrnuto a podtrženo - Číňanům zůstane zápis v obchodní bilanci, Američanům zisky. 

Závěrem nezbývá než prosebně se zeptat, zda pochopí tyto argumenty i prezident Donald Trump? Doufejme, že ano. Odpověď nám ale dá až budoucnost.

Poznámky: 

1. Více na toto téma z aktuálního pohledu nabízí například tento článek a komentář Luďka Niedermayera na facebooku z 21.7.2018.

2. Více v článku zde.  

3. Data byla převzata z https://comtrade.un.org/}{https://comtrade.un.org/. 

4. Je samozřejmě otázkou, jak politická a ekonomická krize v Turecku ovlivní obchodní vztahy do budoucna. Toto téma však není předmětem tohoto článku.

Autor článku : Vojtěch Mišák, stážista v kanceláři Luďka Niedermayera