Záchrana Řecka končí

Dnešním dnem dokape záchranná infuze, díky níž do řecké státní pokladny přiteklo bezmála 300 miliard eur. Poslední balíček mezinárodní finanční pomoci, která měla odvrátit státní bankrot, končí a helénská republika se teď musí postavit na vlastní nohy. Čeká ji návrat na finanční trhy, který znamená, že Řecko bude po letech spoléhání se na někoho jiného financovat svoje hospodaření prodejem dluhopisů na trhu stejně jako kterákoli jiná země. 

Vyhráno ale nejzadluženější země Evropské unie rozhodně nemá. Finanční krize měla na životy Řeků drtivý dopad a jizvy po ní zůstaly hluboké. 

„Do České republiky jsem se přestěhoval, protože zde mám práci v oboru a za lepší peníze. V Řecku je většina volných pracovních míst přístupná jenom v Aténách a zaměstnavatelé hledají lidi se zkušenostmi. Pokud jste krátce po škole, nemáte šanci,“ popisuje Geórgios Vogiatzis, šestadvacetiletý absolvent počítačového inženýrství z Krétské technické univerzity. 

Jeho příběh dobře ilustruje situaci, ve které se Řecko dnes nachází. Ekonomika se sice pomalu zotavuje, v letošním roce by měla růst tempem 1,9 procenta, ale země zůstává po hospodářské krizi v hlubokých potížích. Řecko musí plnit podmínky stanovené věřiteli, kterými jsou členské země eurozóny, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. 

Fond se obává, že léčba předepsaná ECB je příliš tvrdá. Obsahuje požadavek na udržení vládního rozpočtu ve vysokém přebytku, což by bylo náročné i pro silnější země, než je současné Řecko. V zemi je stále velmi vysoká nezaměstnanost, rostoucí daně zvyšují ceny a ze země odcházejí mladí lidé za prací do ciziny. Složitá ekonomická situace zasáhla soukromé osoby i podniky. Vedla k vlnám propouštění a odchodu zahraničních firem ze země. 
Řecku se zatím daří pravidla dodržovat a díky tomu věřitelé přistoupili na to, že o 10 let prodlouží dobu, kdy jim země nebude muset splácet prakticky nic. 

„Řecké hospodářství bylo během tří záchranných programů úplně restrukturalizováno. Od roku 2016 vykazuje malý rozpočtový přebytek. Nepochybuji, že se bude moci vrátit na finanční trhy a svoje dluhy splatí,“ uvedl Klaus Regling, předseda Evropského stabilizačního mechanismu. Ten výměnou za plnění dohodnutých podmínek poskytuje půjčky členským státům eurozóny, které jsou ve finančních problémech, a je největším věřitelem Řecka. 
Zmírněním podmínek svitla zemi naděje, že v budoucnu dokáže splatit svůj astronomický dluh ve výši téměř 180 procent hrubého domácího produktu. Na běžném životě řeckých obyvatel to však nic nemění. 

Bezvýchodná situace 

„Vláda nedělá nic, jen se snaží plnit pravidla, která s penězi od eurozóny přišla. To sice vylepšuje statistiky, ale lidem to nepomáhá,“ říká Vogiatzis. Je jedním asi ze 400 tisíc Řeků, kteří od zavedení záchranných balíčků před osmi lety svou zemi opustili. Většinou šlo o mladé lidi do 30 let, dvě třetiny z nich měly vysokoškolské vzdělání. Řecko tak přišlo o velkou část mladé generace a vzdělaných lidí, kteří mohli ekonomiku pozvednout. 
Dodržování pravidel, o kterých Vogiatzis mluví, bylo podmínkou pro čerpání peněz od věřitelů, kteří Athénám půjčili na splácení dluhů z minulosti ve chvíli, kdy už jim nikdo jiný za „snesitelný“ úrok peníze poskytnout nechtěl. Řecká vláda musela na oplátku například snížit veřejné výdaje a s nimi i počty státních zaměstnanců. 

Rozpočtové škrty jsou dnes mimo jiné kritizovány v souvislosti s požáry, které zachvátily Řecko v uplynulých týdnech a při nichž zemřely desítky lidí. Nejenže nebylo dost záchranářů, kteří by mohli zasáhnout, ale zanedbanou krajinou se oheň snadněji šířil. Řekové se navíc museli naučit vyjít s daleko menšími platy, než na jaké byli zvyklí z předkrizových let. Například minimální mzda se podle Eurostatu propadla mezi lety 2012 a 2014 skoro o polovinu zhruba na 520 eur (cca 14 tisíc korun). Letos vzrostla asi na 680 eur (zhruba 17 tisíc korun). K tomu se přidala rostoucí míra zdanění. Podle Eurostatu v Řecku mezi roky 2015 a 2016 rostla o 2,3 procenta, nejvyšším tempem ze všech zemí unie. V poměru k HDP to bylo více než 42 procent. Řekové tedy pracují stejně, ale žije se jim hůř. 

„Dochází k situacím, kdy lidé musí platit tisíce eur na daních, přestože třeba rok nepracují. Problém je, že Řekové dnes nejsou daněni podle toho, co vydělají, ale podle výše jejich majetku. Pokud tedy například vlastní auto a dům, vzniká jim daňová povinnost větší, než je jejich mzda,“ vysvětluje ekonom a politolog Thomas Kulidakis. Podle něj jsou rostoucí daně z majetku důvodem třeba toho, že Řekové odmítají dědit nemovitosti po svých rodičích či prarodičích. „Když lidé v Řecku zaměstnání najdou, pracují většinou deset až dvanáct hodin denně. Je to tak klidně i šest dní v týdnu. Na papíře je ale napsané, že mají pouze poloviční úvazek. Pokud řeknou, že o takovou práci nestojí, zaměstnavatel je pošle pryč, protože má na místo desítky dalších zájemců,“ vypráví Vogiatzis, který jako informatik našel v Česku práci téměř okamžitě. Doma by to ale tak jednoduché neměl. 

Řekové pykají za hříchy z minulosti 

Řecko se dlouhodobě potýká s více než 20procentní nezaměstnaností, která je nejvyšší v evropské osmadvacítce. A to i v době, kdy vrcholí sezonní práce a situace na pracovním trhu je nejpříznivější. V roce 2013, kdy krize vrcholila, se nezaměstnanost blížila dokonce 30 procentům. Nejvíce dopadá na mladé lidi do 25 let. Těch je v Řecku nezaměstnaných 40 procent, v minulosti to bylo dokonce přes polovinu. Další z nich pracují pouze sezonně nebo na částečný úvazek. V zemi však hraje silnou roli rodina. Lidé jsou schopni se semknout, žijí v jednom domě a mnohdy z jediného platu nebo starobního důchodu. 

Podmínky pro čerpání peněz ze záchranných balíčků ale nejsou přísné bezdůvodně. Řekové v roce 2001 zfalšovali makroekonomické údaje, aby splnili podmínky vstupu do eurozóny. Díky tomu se dostali k levným penězům od ostatních členů unie a jejich obchodních partnerů. Ti mají ostatně na vzniklých problémech také svůj díl, protože přehlíželi rizika. „Řecký dluh před krizí měl často atraktivně vysoký úrok, a protože byl v eurech, neměl úrokové riziko. To asi vedlo řadu investorů k tomu, aby si touto cestou takzvaně pomohli k vyššímu výnosu,“ vzpomíná europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09), který byl v té době viceguvernérem České národní banky. „Někdy nezdravá míra hrabivosti je vlastní mnoha finančním investorům a při víře ve vyšší zisk jde opatrnost stranou. Touto cestou vznikají krize,“ míní Niedermayer. 

Do dluhové krize v roce 2009 ale vehnaly Řecko také přebujelá státní správa, vysoká míra korupce a nízká produktivita práce. Podle serveru Journal of Economic Perspectives rostla před vypuknutím krize v Řecku produktivita práce výrazně pomaleji než mzdy. 

Aby tedy země vůbec dosáhla na záchranné balíčky a odvrátila hrozící bankrot, museli se její obyvatelé výrazně uskromnit. Právě klesající životní úroveň a rostoucí hněv kvůli úsporným opatřením vynesly v roce 2015 do premiérského křesla Alexise Tsiprase. Řekům sliboval, že jeho koalice radikální levice (Syriza) nebude požadavkům věřitelů ustupovat. Požadoval odpuštění části řeckého dluhu, vyhrožoval odchodem z eurozóny a návratu k drachmě. Řecká vláda by pak ale pravděpodobně nebyla schopná splácet svoje závazky, které by zůstaly v eurech. Jednání s věřiteli o ústupcích byla proto neúspěšná. Vše vyvrcholilo demisí Tsiprasovy vlády, Řekové ho ale v předčasných volbách ještě téhož roku vrátili zpět do křesla. Od té doby původně radikální levicový premiér obrátil a prosadil více tvrdých opatření než jeho opoziční předchůdce Antonis Samaras. „Premiér Tsipras se dnes profiluje jako politik, který neutíká z boje. Jeho vláda je vnímána jako ta, která sice zavedla mnoho nepopulárních opatření, ale napravuje tím špatná rozhodnutí vlád předchozích,“ říká politolog Kulidakis. 

V kruhu vlastních dluhů 

Jak vládní kroky hodnotí veřejnost, se současný premiér dozví příští rok v parlamentních volbách. V předvolebních průzkumech zatím vede opoziční Nová demokracie s 36 procenty. Tsipras má nyní rok na to přesvědčit veřejnost, že dokáže vytvořit nová pracovní místa a znovu nakopnout vyčerpanou řeckou ekonomiku. Ta se od roku 2010 propadla o čtvrtinu. 

Ať už příští rok stane v čele řecké vlády kdokoli, nebude ho čekat lehký úkol. Země se sice zbavila závislosti na penězích ze záchranných balíčků, omezující pravidla pro hospodaření s veřejnými penězi ale zůstávají. Dohodu o desetiletém odložení splatnosti řeckých dluhů z letošního června podmínili věřitelé tím, že až do roku 2022 bude muset Řecko dosahovat takzvaného primárního přebytku rozpočtu, bez započtení nákladů na splátky dluhu a úroků z něj, ve výši 3,5 procenta HDP ročně. Následně až do roku 2060 bude muset primární přebytek dosahovat 2,2 procenta HDP ročně. 

„Je to začarovaný kruh. Vláda bude muset do země přilákat zahraniční investory, aby ekonomiku rozjela. Problém ale je právě vysoká daňová zátěž, kvůli které pro ně země nebude zajímavá. Vyrábět něco v Řecku je prostě příliš drahé,“ říká Aleš Michl, ekonom investičního fondu Quant. Dodává, že právě závazky spojené s červnovou dohodou nedávají vládě prostor pro změny. „Klíčové jsou také náklady práce. Musí jít dolů, aby rostla konkurenceschopnost řeckého podnikání,“ říká. I on si myslí, že plán evropských věřitelů zabral pouze na papíře, zatímco v praxi ekonomika tratí. 

Jiným způsobem, jak pomoci řecké ekonomice získat peníze na všechny výdaje, je prodej státních dluhopisů. Finanční trhy se Řecku nyní opět otevřou. Že budou mít investoři o státní obligace zájem, si vláda ověřila před rokem. Cenné papíry se splatností v roce 2022 a ročním úrokem 4,6 procenta byly rychle vykoupeny. Úrok je sice výrazně menší než v roce 2012, kdy investoři na řeckých dluhopisech požadovali kvůli vysokému riziku úroky v desítkách procent, stále však jde o mnohem vyšší cenu, než jakou za své dluhopisy platí investorům méně rizikové země včetně České republiky. 

Ačkoli se tedy Řecko dokázalo díky mezinárodní pomoci a za cenu drastických výdajových škrtů o kousek vzdálit okraji ekonomické propasti, stále je bankrotu mnohem blíž než kterákoli jiná vyspělá země.