Oslabená Ursula

Jsou evropské instituce v „zásadní krizi“, jak francouzská ministryně pro záležitosti EU okomentovala fakt, že europoslanci na konci minulého týdne odmítli francouzskou nominandku do Evropské komise a zbrzdili tím proces schvalování nového komisařského týmu? Silná slova ministryně Amélie de Montchalin sdílel minulý týden na bruselských chodbách málokdo, protože vynucené výměny komisařských kandidátů se v posledních letech staly spíš normou než výjimkou. Nikdo však zároveň nepopíral, že právě skončená slyšení potvrdila mimořádně zostřený politický boj na půdě europarlamentu a to může mít po dekádách statické velké koalice dopředu těžko odhadnutelné důsledky. Turecko rozjelo vojenskou operaci na severu Sýrie a za evropskými humny hrozí vzkříšení Islámského státu se všemi jeho bojovníky rozesetými v zemích Unie, stoupá nejistota ohledně neodchodu Británie na konci října, ale nedá se nic dělat – evropské instituce se teď budou chvíli zabývat samy sebou.

Sylvie a ti druzí
Slyšením před parlamentními výbory neprošli kandidáti z Rumunska, Maďarska a Francie. Ve všech případech byl hlavní důvod totožný: nebyli schopni vysvětlit své aféry z minulosti, jež stavěly otazník nad jejich osobní integritu. Rumunku a Maďara právní výbor ani nepustil ke slyšení kvůli finančním a dalším nesrovnalostem, bývalá europoslankyně a francouzská ministryně obrany Sylvie Goulard podstoupila naproti tomu dvojí „grilování“.

Zažitý termín byl v jejím případě namístě. Poslanci na někdejší kolegyni tlačili s dotazy týkajícími se nezákonného placení asistentů její domovské strany MoDem z peněz Evropského parlamentu a taktéž kontraktu s americkým think tankem, který jí nad rámec europoslaneckého platu měl několik let vynášet deset tisíc eur měsíčně za „analýzy a poradenství“.
Macronova spojenkyně najela na mělčinu, když nedokázala vysvětlit, proč po vypuknutí aféry odstoupila z funkce ministryně obrany, již zastávala sotva měsíc, ale odmítá se vzdát nominace na evropskou komisařku a poslancům slíbit, že by odstoupila alespoň v případě formálního obvinění. „Svým postojem jinými slovy řekla: co není dobré pro francouzskou politiku, stačí pro evropskou,“ glosoval to v Bruselu jeden z parlamentních insiderů.

Při závěrečném hlasování o Sylvii Goulard se poslanci rozdělili na ty, kdo dali přednost její odborné vybavenosti, tedy zejména její kolegové z liberální frakce Renew Europe (Obnova Evopy), a ty, kteří argumentovali její zpochybněnou důvěryhodností. K nimž patřili především lidovci. Rozdělili se tak i čeští europoslanci, kteří zasáhli do debaty. Liberálka Martina Dlabajová (nestranička za ANO) hlasovala v příslušném výboru pro Goulard, protože si „vždy vážila jejích profesních kvalit“.

Naopak pětice Čechů mezi lidovci (členové TOP 09 a KDU-ČSL) se postavila proti ní. A to do té míry, že lídr české delegace v EPP Luděk Niedermayer napsal dopis vedení frakce, že pokud v komisi zůstanou lidé s „osobními problémy“, hrozí, že Češi pro komisi nezvednou ruku. „Považoval jsem za důležité nejen říct, ale i napsat, že otázka osobní integrity musí stát nad politickým bojem. V opačném případě si zahráváme s důvěrou lidí v celý projekt,“ zdůvodnil dopis Niedermayer. Tábor kritiků byl při tajném hlasování výrazně početnější, a Francie tak musí za exministryni najít náhradu.

To máš za to
Protože kvůli aférám neprošli vedle liberálky ani zástupci dalších dvou skupin tvořících základ většiny v europarlamentu – tedy socialistka a lidovec –, mohlo by se zdát, že se mezi politickými konkurenty rozhostí mír a pocit tvrdého, nicméně spravedlivého boje. Převažující interpretace vrcholu slyšení mezi liberálními poslanci však byla přesně opačná. Ta, že hlavním motorem lidovecké snahy vyřadit Sylvii Goulard byla ve skutečnosti touha pomstít se Emmanuelu Macronovi za to, že svým odporem „zabil“ systém spitzenkandidátů, který měl do čela komise vynést šéfa lidovců Manfreda Webera, a ne Ursulu von der Leyen. S tímhle pocitem se minulý pátek rozjížděla do svých domovů nejen liberální frakce, ale i značná část zbytku sněmu, navzdory tomu, že sám Weber veřejně řekl, že žádnou osobní vendetu nevede.

Francie a Rumunsko teď musí dodat nová komisařská jména a spolu s maďarským náhradníkem musí trojice absolvovat nová slyšení ke svým portfoliím. Nástup týmu Ursuly von der Leyen plánovaný na začátek listopadu se tím téměř jistě zpozdí. To je však ten nejmenší problém. Lidé zevnitř bruselského provozu upozorňují, že boj o komisaře může zanechat dlouhodobé rány na spolupráci jak mezi frakcemi uvnitř Evropského parlamentu, tak mezi jednotlivými institucemi. To pak může komplikovat akceschopnost EU jako celku, pokud si jednotliví aktéři vyhodnotí, že tvrdý postup se dlouhodobě vyplácí. Instituce EU přitom stojí – a padají – na ochotě ke spolupráci a věčném kompromisu.
 

Původní článek si můžete přečíst zde.