Big_loader_ajax

Brexit se blíží a výhody plynoucí z něj se Británii vzdalují

20.03.2018

Během své stáže v Evropském parlamentu jsem měla příležitost zúčastnit se debat o vývoji brexitu, za což jsem velmi vděčná. Ještě vděčnější jsem však za to, že jsem celou situaci sledovala z bezpečnější strany břehu vzhledem k tomu, jak obtížné je nalézt opravdové výhody, které by pro Británii z odstoupení z EU měly plynout.

Studuji ve Velké Británii a přeji Britům hodně úspěchu při vyjednávání s EU, musím ale přiznat, že čím více se dozvídám o průběhu celé akce, tím více jsem zaskočena, jak důsledně se britští političtí představitelé řídí tak těsným výsledkem referenda z 23. června 2016. Když se britská premiérka Theresa Mayová odvolává na „britský národ“, neuvádí přitom, že se 48,1 % voličů vyslovilo pro setrvání v EU a 51,9 % pro vystoupení. Rozdíl v tak zásadní otázce týkající se politické, sociální, ekonomické, kulturní a bezpečnostní problematiky tedy činil pouhých 1 269 501 občanů Velké Británie. Legitimita této (těsné) menšiny by neměla být opomíjena.

Politické hrátky v Británii

Jelikož se pro brexit rozhodlo více konzervativních voličů než voličů dalších stran (vyjma UKIP), nastaly obavy Mayové o budoucí hlasy voličů v případě, že by je zklamala ignorováním požadavku odejít z EU. Premiérka se tedy rozhodla interpretovat výsledek referenda podle svého a naráží kvůli tomu na velké překážky z vlastních řad Konzervativců, především po předčasných volbách, které její kredibilitu spíše podkopaly. Hlasy zastánců tvrdého brexitu se postupně vytrácejí a stále více politiků jí vyčítá, že prakticky neuznává již zmíněnou legitimitu 16 141 241 občanů, kteří chtěli v EU zůstat. Labourista a vůdce opozice, Jeremy Corbyn, konstantně oponuje Mayové a ve svém nedávném projevu v Coventry apeloval na poslance i z řad konzervativců, aby podpořili jeho návrh zůstat v celní unii EU. Je totiž přesvědčen, že dobrá obchodní smlouva s Čínou a USA by nebyla dostatečnou kompenzací za oslabení obchodního kontaktu se zbytkem Evropy. Mayová vycítila šanci chopit se moci a vyvést „britský národ“ pryč z EU. Jen si přitom možná neuvědomuje, že tato moc není kouzelná a že nelze být členem klubu bez členství v klubu.

Bývalý premiér Tony Blair a Liberální demokraté se dokonce snažili prosadit opakované referendum na základě průzkumů, které ukazují, že by v současnosti spousta „leave“ voličů změnila názor. Tento pokus nepovažuji za příliš smysluplný. Zaprvé by byl politicky neprůchodný a zadruhé by jednoduše omluvil nezodpovědnost voličů pro brexit. Zde se nabízí příměr nepochopitelného nakoupení domu na základě zhlédnutí fotek, bez možnosti vstoupit dovnitř a důkladně si ho prohlédnout. V případě brexitu však tato logika potvrzena nebyla. Už jen samotná otázka, která dává na výběr „buď, a nebo“, je riskantní a měla by voliče vyzývat k opatrnosti. I přes důležitost přikládanou názoru veřejnosti Británie není zemí, v níž by referendum z 23. června 2016 bylo právně závazné. Proto souhlasím s nástupcem Margaret Thatcherové, Johnem Majorem, který ve svém projevu z 28. února poukázal na to, že bude brzy v rukou parlamentu, aby schválil či neschválil budoucí dohodu o vztazích Británie s Unií.

Co platilo včera, nemusí platit dnes

Major rovněž několika body ilustroval, že místní politici ustupují od svých slibů. Například kdysi omílané modely vztahů EU s Norskem, Tureckem, Ukrajinou, Švýcarskem či Kanadou se najednou jeví jako nepřijatelné. Premiérka také přehlíží hlasy velké škály podniků, které naléhají, aby VB zůstala v celní unii, protože by si tím ušetřila spoustu úsilí a času stráveného vyjednáváním stovek nových obchodních smluv. Mayová však trvá na tom, že Británii musí být umožněno vyjednat si své dohody s Amerikou, Japonskem, Čínou a dalšími. Nicméně při nestabilitě, kterou vidíme v úřadu amerického prezidenta Trumpa (včetně ochranářských opatření pod heslem „America first“, například nově zavedených cel na hliník a ocel), se na obzoru neobjevují žádné zázračné výhody, které pro Británii z brexitu plynou a které byly tak vehementně zmiňovány.

Největší dosavadní přínos brexitu, který jsem za svou stáž zaznamenala, se týká finančního sektoru, který je pro Británii zásadní, jelikož toto odvětví ročně vytváří tržby v rozsahu 190 až 205 miliard liber. Barnabas Reynolds, autor nové publikace o potenciálních vztazích mezi VB a EU, se domnívá, že pokud se podaří zamezit soutěži mezi VB a EU, tak mezi nimi může dojít k posílení ekvivalence, aniž by došlo k harmonizaci regulací a pravidel. Na druhou stranu by brexit mohl omezit přístup finančních ústavů působících v Londýně k jednotnému evropskému trhu, a proto už některé z nich začaly přesouvat zaměstnance z Londýna a posilovat aktivity v jiných evropských zemích, např. ve Francii či Německu.

Praktické překážky

V kontrastu proti této potenciální výhodě však stojí řada praktických problémů. Některé z nich se pokusím nastínit. Koridor Calais-Dover je strategicky významná cesta, kterou ročně projede zhruba 4,23 milionů dopravních vozidel, což činí 11 600 vozidel denně. Každé 2 minuty zpoždění kvůli hraničním kontrolám (uvažujme rychlou variantu) by mohly způsobit třicetikilometrové zácpy. V důsledku hraničních kontrol by bylo zapotřebí stovek celních úředníků a milionů dodatečných celních deklarací. Dover denně přijímá a vysílá přibližně 120 lodí a 98 % všech vozidel v Doveru je přirozeně ze zemí EU. Implementace technologií, které by mohly urychlit kontroly produktů na hranicích, zabere rovněž nějaký čas. Problém pevné hranice mezi Irskem a Severním Irskem tíží Theresu Mayovou snad nejvíce a tento případ je ještě ošemetnější vzhledem k citlivé historii ostrova.

Zmíněnými příklady chci ilustrovat, že ti, kteří si stěžují na přílišnou byrokracii EU, by si měli pečlivě zanalyzovat příklad brexitu a jeho dopady na každodenní život občanů. Veškeré tyto kontroly budou muset být nejen vyjednány a právně ošetřeny, ale budou muset být vykonávány. Neustále. Odchod Británie z EU ukazuje, že bereme výhody našeho členství za samozřejmost a neuvědomujeme si, v kolika oblastech tato organizace svým členským státům ulehčuje jejich fungování. Nebo ještě lépe – státy si ji ulehčují samy svou spoluprací a rámcovými pravidly. Role Británie na mezinárodním poli po brexitu rozhodně nebude posilněna, opak je mnohem pravděpodobnější. Nechme se překvapit dalším vývojem, ale již teď se dá téměř s jistotou říci, že si Spojené království po brexitu z ekonomického hlediska nepolepší.

Veni, vidi…?

Co se stane, pokud britský parlament neschválí návrh dohody pro budoucí vztahy VB s EU? Stihnou britští vyjednavači do konce března příštího roku vyjednat lepší dohodu? Z diskuzí v Evropském parlamentu vyplývá, že už jsou jednání ve skluzu nyní, natož těsně před deadlinem. Mnoho podnikatelů zúčastněných v debatách na půdě Evropského parlamentu naléhá na obě strany, aby začaly oznamovat konkrétní opatření, která se musí co nejdříve začít implementovat, jinak dojde k nebezpečnému chaosu. 15. března byl ve Štrasburku odhlasován postoj EP k jednání o brexitu, Evropská unie pokračuje ve své přípravě na zbytek diplomatických negociací. Nic není černobílé a nemálo Britů je přesvědčeno, že samotné vystoupení z EU dodá jejich zemi novou svobodu. Nicméně z dostupných dat se brexit zatím nejeví jako šťastné rozhodnutí 17 410 742 občanů a politické reprezentace. 

Zdroje

 
Autor článku : Kateřina Martincová, stážistka v kanceláři Luďka Niedermayera