Big_loader_ajax

Plasty a naše planeta

28.11.2018

Plast na naší planetě neexistuje dlouho, jen pouhých 60 až 70 let. Polymery přítomné v plastech se ale za tu dobu dostaly do všech oblastí našeho každodenního života. Nutno zmínit, že všechny plasty, které jsme vytvořili, se zde na zemi ještě v nějaké podobě nacházejí.

Následující číselná data pochází z výzkumu Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, která v r. 2017 uveřejnila i stanice BBC. Dle výzkumu zmiňované univerzity bylo zjištěno množství celkově vyprodukovaných plastových výrobků: 8,3 miliard tun. Z celkové produkce se následně stalo asi 6,3 miliard tun plastového odpadu, přičemž z tohoto množství bylo recyklováno pouhých 9 %, dalších 12 % spáleno. V současnosti množství plastového odpadu stoupá, celosvětová produkce plastů se od roku 1960 zdvacetinásobila a je očekáván další dvojnásobek do roku 2036. Vědci z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře tvrdí, že je zde tolik plastové suti, že by mohla pokrýt zemi o velikosti Argentiny.

Odhaduje se, že výrobou plastů, při níž je využívána hlavně ropa a zemní plyn, a jejich spalováním, vzniká každoročně na celém světě přibližně 400 milionů tun CO2. Nutno podotknout, že evropský kontinent nemá významnější zdroje ropy a je tedy značně závislý na dovozu; mnohdy ze zemí, jejichž situace není příliš stabilní. Větší využívání recyklovaných plastů může tedy též snížit závislost na těžbě fosilních paliv při výrobě plastů a omezit tyto emise CO2, což je také v souladu se závazky přijatými v rámci Pařížské dohody, již Evropská unie ratifikovala. Dle odhadů možné roční energetické úspory, kterých by bylo možné dosáhnout recyklací veškerého celosvětového odpadu, činí 3,5 miliardy barelů ropy za rok.

Žádný z těchto běžně používaných plastových produktů není biologicky rozložitelný. Jediný způsob, jak plast nadobro odstranit ze zemského povrhu, je ho spálit je skrze proces zvaný pyrolýza, či jednoduché spalování (simple incineration), přestože jde o způsoby spalování poměrně náročné a komplikované i pro své zdraví ohrožující dopady a emise.

A kolik plastů tedy ročně vyrobíme? Celosvětová produkce plastů činí více než 320 milionů tun ročně. Evropané každoročně vyprodukují asi 27 milionů tun plastového odpadu, ale k recyklaci se ho u nás shromáždí pouhých 30 %. Plastový odpad je hrozbou zejména pro prostředí v oceánech; v celosvětovém měřítku tam totiž každý rok skončí 8 až 13 milionů tun plastů, tedy 1,5 až 4 % celosvětové produkce plastů. V rámci EU se do oceánů dostane každý rok 150 000 až 500 000 tun plastového odpadu. Ačkoliv jde o malý podíl, plastový odpad ze zdrojů evropského kontinentu putuje do zvláště citlivých oblastí, jako je například Středozemní moře a část Severního ledového oceánu.

Valnou většinu těchto výrobků přitom představují plasty na jedno použití (tzv. single-use). Ve své podstatě se jedná o výrobky, které jsou určeny k tomu stát se okamžitě odpadkem -  to není dobré. Nejběžnějším plastovým odpadkem jsou pak PET lahve – po celém světě se v r. 2016 prodalo asi 480 miliard PET lahví (pro lepší představu jde cca o milion lahví za minutu).  

V květnu 2018 Evropská Komise připravila návrh směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí - jedná se zejména právě o single-use plasty a lovná zařízení.  A jak trefně poznamenal Ivo Kropáček v rozhovoru pro DVTV: Evropská Komise si uvědomila, že blahobyt nemůžeme stavět na stále nové a nové spotřebě surovin; s takovou bychom v roce 2050 potřebovali dvě planety. Přestože je připravovaná směrnice je zatím stále v legislativním procesu a znění jednotlivých ustanovení se může změnit, navrhovaná opatření týkající se plastů lze shrnout následovně:

- omezení uvádění výrobků na trh jednorázových výrobků, pro něž existují dostupné alternativy (jsou to například vatové tyčinky, brčka, plastové příbory apod.)

- zajištění snížení spotřeby vymezených plastových výrobků (týká se nápojových kelímků a nádob na potraviny, používaných k okamžité spotřebě jídla z nádoby)

- rozšíření odpovědnosti výrobce, která spočívá v hrazení nákladů za sběr, přepravu a zpracování odpadu vzniklého z vyjmenovaných výrobků

- zajištění tříděného sběru plastových nápojových lahví v objemu 90 % do roku 2025,

- požadavky týkající se označování výrobků.

Ustanovení o třídění PET lahví nicméně vzbuzuje otázku o výhodnosti. Studie provedená v ČR například ve svých závěrech uvádí, že nejméně výhodným řešením je použití PET lahví se zajištěním jejich následné recyklace. Je to důsledkem uvažované energetické náročnosti recyklace a zvolených porovnávacích koeficientů, které vedou k upřednostnění likvidace PET lahví jiným způsobem. Přestože tento závěr o nevhodnosti recyklace není nutně platný, je podnětem k hledání energeticky efektivnějších technologií recyklace a efektivnější logistiky sběru a třídění odpadu.

Zdroje:

Seven charts that explain the plastic pollution problem

Earth is becoming 'Planet Plastic'

The New Plastics Economy - Rethinking the Future of Plastic (Ellen Macarthur Foundation)

Autor článku : Jana Pelikánová, stážistka v kanceláři Luďka Niedermayera