Nepřesnosti ohledně návrhu směrnice o pojištění odpovědnosti motorových vozidel
13.11.2018
Autor textu tvrdí, že v květnu letošního roku Evropská komise potvrdila, že neomezené pojištění bude povinné pro „jakýkoliv druh vozidla, pokud mezi jeho běžné funkce patří přeprava, a to bez ohledu na terén, kde se vozidlo nachází, a bez ohledu na skutečnost, zda stojí nebo je v pohybu“. Pokud jde o formální stránku, autor vytváří dojem, že je již rozhodnuto a navíc, že rozhodla Komise.
Ani jedno není pravda. Jedná se o návrh, který Komise předložila a o kterém nebude rozhodovat ona, ale EP a členské státy. Ty ho mohou dle svého uvážení a ve vzájemné dohodě jakkoliv změnit. Celý proces je momentálně na samém počátku, a nelze tedy v žádném případě říci, jak bude nová legislativa nakonec vypadat, ani co z ní bude pro koho vyplývat.
Pokud jde o obsahovou stránku, vyvstávají v souvislosti s návrhem směrnice určité otázky a nutno říci, že do značné míry oprávněně. Způsob, jakým se Komise vypořádala s několika rozsudky Soudního dvora EU, zpřesňujícími působnost stávající směrnice, se nezdá optimální. Dosti obecně pojaté rozšíření působnosti směrnice, které Komise navrhla, totiž může vést k výkladu, že povinnému ručení bude podléhat každé motorové vozidlo, které se kdy vyskytne na jakémkoliv typu komunikace.
V případě elektrokol, elektrokoloběžek a segwayů si je Komise tohoto vědoma, ale obhajuje to zájmem na hladkém odškodnění obětí rostoucího počtu nehod způsobeným těmito vozidly a navíc poukazuje na to, že nezměněno zůstává ustanovení směrnice umožňující členským státům udělit pro tato vozidla výjimku z povinného ručení. O tom sice nejsem úplně přesvědčen, ale pokud je výklad Komise správný, byly by oběti odškodňovány z garančního fondu, který členské státy stejně mají povinnost zřídit pro jiné typy situací, jako je např. insolvence pojistitele.
Zdá se tedy, že zde přímý vliv na občany nehrozí, i když je na zvážení, zda neupravit text tak, aby do směrnice tyto stále oblíbenější a současné ekologické městské dopravní prostředky vůbec nespadaly. To by znamenalo, že stejně jako nyní by případná oběť dopravní nehody způsobené např. elektrokolem musela spoléhat na to, že svůj nárok vymůže v klasickém občanskoprávním řízení, případně že viník nehody bude mít sjednané pojištění z občanskoprávní odpovědnosti, které muže pokrývat i tento typ nehod, a pojišťovny je takto nabízí.
Jinou možností by bylo, že by se postupovalo jako v případě vozidla, které sice pojištěno nebylo, i když být mělo (řeč je o povinném ručení) a pak by se odškodnění vyplácelo z onoho již zmíněného garančního fondu. Výhodou by byla rychlost a jistota odškodnění, nevýhodou to, že takový systém by znamenal zdražení povinného ručení pro ty, kteří si je řádně platí, protože do garančního fondu je přispívají pojišťovny, což vytváří neférové přerozdělení nákladů.
Námitka týkající se ohrožení motoristických závodů je opodstatněná, zástupci předkladatelů zatím dostatečně tento problém nevysvětlili. Rozšířena působnost směrnice by skutečně mohla vést k tomu, že by se na motoristické závody vztahovaly stejné podmínky jako na jakýkoliv jiný provoz motorového vozidla, a to by mohlo mít vážné důsledky. Pokud by to vedlo k růstu nákladů v porovnání se současným stavem, kdy musí být některá rizika také pokryta, mohlo by to motosport ohrozit, protože mnozí organizátoři či účastníci by si výrazně zvýšené náklady nemohli dovolit.
Tento vedlejší dopad, zdá se, Komise dostatečně při vytváření návrhu neanalyzovala, ale o to intenzivněji se to bude dít nyní, během legislativního procesu. Pokud se ukáže, že to je vada návrhu, je velká šance, že bude opravena. O to jistě budou usilovat poslanci z příslušného výboru IMCO, kteří se návrhem směrnice zblízka zabývají. A sledovat to bude i řada poslanců – jako například Luděk Niedermayer – kteří jsou fandové motosportu.
Podle mých informací jsou již podány návrhy, které zaznívající obavy mají rozptýlit. A troufám si tvrdit, že šance na jejich přijetí je poměrně vysoká.