Big_loader_ajax

Hrozí nám další referendum o Brexitu?

22.01.2019

K učinění "dobrého kroku pro naši zemi" vyzývá poslance (hlavně své strany) britská premiérka, paní Theresa May. Míní tím podpořit dohodu, kterou s Unií vyjednala.

EU flag with brexit signJe to z jisté části pravda, dohoda opravdu znamená omezení negativních dopadů brexitu na UK (a také EU27 a zbytek světa) a je nejlepší cestou k omezení možného nákladného chaosu.

Je pozoruhodné, že z více než 600 poslanců z jedné země (resp. jejich součástí, které jsou si docela blízké), navíc považované za jednu z nej parlamentních demokracií, se nenajde aspoň mírná většina, která zabrání tomu, aby jejich země spěla k fakt velkému průšvihu.

A naopak, že v Evropském parlamentu, kde sedí 751 lidí z více než dvou desítek zemí, mluvících více než dvěma desítkami jazyků, se obvykle silná shoda na těch nejdůležitějších věcech najde...

Občas jsem na naši společnou Evropu docela hrdý, i když to asi leckdo vidí jinak.

Čas však běží a jakákoliv konkrétní dohoda je zatím příliš daleko. Proto místo doladění detailů postupujeme směrem k opatřením, která aspoň některé škody omezí (viz návrhy Komise).

Byl bych rád, kdybych si dovedl představit řešení, ale Unie 27 prostě nemůže "hodit přes palubu" oprávněné, logické a s UK dohodnuté požadavky na zamezení "tvrdé hranice" v Irsku. A žádný funkční návrh Londýn nemá.

Labouristé nesměřují k obratu od své totální války za nové volby a premiérka vylučuje nové referendum.

A ani to minimum, tedy aby si poslanci v Londýně smlouvu přečetli a připustili, že v ní není to, o čem mluví, taky zařídit nemůžeme.

Nezbývá než spoléhat na zdravý rozum nebo minimálně odklad termínu odchodu (o který ale musí požádat Londýn). Zatím víra v to, že se aspoň ten (zdravý rozum či odklad) "prosadí", se ale zatím ukázala jako příliš optimistická.

A proto přípravy na scénáře nesmyslně drahé a nebezpečné pokračují

Zároveň je však Theresa May ostrým oponentem myšlenky na opakování referenda "neb hlas lidu promluvil".

Zde však již "do whatever is good" trochu kulhá. O referendu toho víme už dost:

- voliči nevěděli, o čem hlasují

- bylo pod vlivem okatých lží

- do referenda zřejmě promluvily i zájmy třetích zemí včetně těch, kterým o dobro UK fakt nejde

- a politici neměli vůbec rozmyšlené, jak s výsledkem naložit.

A tam si říkám, zda by nebylo "right for our country" (správné pro naši zem), kdyby toto premiérka přiznala a k opakování referenda svolila. Pokud přece většina občanů EU chce Unii opustit, rozhodnou tak i s lepší znalostí důsledků.

Následovat "nedomyšlené a zavádějící" referendum dalším je sice neobvyklé a mnoho lidí z toho nebude šťastných, ale rozhodnout o osudu země na několik desetiletí v referendu, které má tolik slabých míst, bych zrovna za vítězství demokracie nepovažoval...

P.S. Ani tato cesta není happy end. I toto rozhodnutí by učinilo v dnešním bolestivě rozděleném Spojeném království spoustu lidí velmi nespokojených a je otázka, jak by se tamní politika se setrváním v Unii "vyrovnala". Ale volba z několika špatných řešení je vždy ta nejsložitější. A vyžaduje hodně odvahy.

Autor článku : Luděk Niedermayer