Jedna velká firma, nebo tisíc trafikantů?
03.03.2016
Lépe daně vybírat než je zvyšovat. To je rozumné heslo pro správce státních pokladen. Nevybírání daní od některých plátců, tak jak se dnes v řadě oblastí děje, je špatné pro stát, ale i pro férovou soutěž. Česká republika spouští řadu opatření, která by s tímto měla pomoci. Zvolený přístup ale vede k dojmu, že stát o daně připravují hlavně malí trafikanti či kavárníci nebo prohnaní podvodníci z karuselových obchodů.
Kupodivu až na konci se pozornost stáčí i na oblast, která je pro jiné prioritou. Tou je obcházení daně ze zisku u velkých korporací. Naše daňová správa prý hodlá nasadit na tuto agendu více kontrolorů. Možná to pomůže, ale problém je poněkud složitější a vyžaduje jiné kroky. Odhady říkají, že evropské státy kvůli obcházení daně ze zisku přicházejí o srovnatelnou sumu jako u podvodů s DPH (přes 100 miliard eur ročně). Jednotlivé „případy“ se přitom pohybují v řádech miliard. Nebylo by překvapivé, kdyby jedna „šikovná“ velká firma uměla náš stát na dani připravit o sumu, jež převyšuje zatoulané tisícovky od nejmenších podnikatelů, které hodlá stát nekompromisně vypátrat a zinkasovat.
Vina za problémy s výběrem daní ze zisku přitom leží z velké míry na státech samotných. Takzvané agresivní daňové plánování (anglicky ATP), které vede k obcházení daně ze zisku, je totiž konání nestojící – minimálně formálně – proti zákonům. ATP využívá rozdíly v daňových režimech zemí, které neúmyslně, ale někdy i záměrně umožňují převádět zisky do zemí s výhodným zdaněním, či dokonce zdanění části zisku zamezit. K obejití daně nastavují podniky pro sebe vhodné ceny za zboží, které se pohybuje mezi pobočkami v různých zemích (transfer pricing), nebo provádějí finanční či majetkové operace, kterými snižují zdanitelný zisk v zemích, kde danit nechtějí. Převod zisků do „vhodných zemí či forem“ zajistí společnosti efektivní zdanění někdy až pod jedním procentem. Nejsnazší z těchto technik je zatížení ziskové firmy v zemi s vyšší daní úvěrem od jiné části finanční skupiny, která sídlí v zemi se zdaněním nízkým. Oblíbený je také převod intelektuálního vlastnictví (třeba patentu) tam, kde jsou tyto příjmy daňově zvýhodněné (takzvané patentové boxy). Někdy pomáhají i speciální mezinárodní smlouvy o zdanění. Ty třeba umožňují, aby firma v zemi, kde podniká, neměla „stálou provozovnu“ a tím i daňovou povinnost, jako u Googlu v Británii.
Zalepování děr, kterými daně utíkají, vede obvykle ke komplikování zákonů a vytváření děr nových. Navíc jsou země, které z dnešního stavu mají prospěch (peníze do nich míří) a ke změnám se hlásí velmi neochotně. I proto země G20 pověřily OECD vypracováním doporučení, která by s problémem celosvětově pomohla. Projekt antiBEPS (proti erozi daňového základu a převodu zisků) skončil loni. Vedl k 15 doporučením, která mají nyní před sebou ministři financí EU (stejně jako vlády desítek zemí, jež se k projektu hlásí). V případě EU je třeba shody všech ministrů, aby se opatření uvedla v život.
Evropská antiBEPS direktiva zahrnuje opatření, mezi nimiž nechybí omezení uznávání úrokových nákladů, danění při převodu například intelektuálního bohatství či zadržených zisků do zahraničí nebo omezení rizika hybridních operací, které daně obcházejí. Doporučeno je také změnit definici stálé provozovny nebo upravit režim patentních boxů tak, aby nebyl zneužitelný. Nadto další část legislativy navrhuje stěžejní povinnost velkých firem vykazovat, jaké mají zisky a jaké platí daně v zemích, kde operují. Tato data by umožnila daňovým správám zaměřit pozornost na podniky, které agresivní daňové plánování ve velké míře používají.
Pokud evropský návrh projde a další země, které se k antiBEPS přihlásily, jej uvedou v život, podstatně to sníží možnost podniků s daněmi „čarovat“. Stále jde ale o léčení symptomů toho, že daňové předpisy jsou příliš složité a příliš rozdílné. Jednodušší a ideálně stejné předpisy by většině firem usnadnily život. A zřejmě by umožnily vybrat více peněz při nižší daňové sazbě.
Na globální úrovni proto OECD navrhuje změny v daňových smlouvách i u základních daňových doporučení a unie se vrací k návrhu na sjednocení základu daně pro podniky. Ačkoliv to neznamená konec daňové suverenity zemí – sazbu daně by si země i nadále určovaly samy, jedná se o výbušné politické téma. Je to škoda, neb jde o jedno z nemnoha opatření, která by pomohla jak firmám, tak státům. A zjednodušilo by to podnikání na společném trhu.
Nicméně i samotné rychlé přijetí evropské antiBEPS direktivy by bylo velkým pokrokem. A zřejmě by mělo hodnotu desítek miliard „nových“ rozpočtových příjmů, a to s velmi omezeným nákladem pro „férové“ plátce daní. Snad se na direktivě brzy ministři shodnou.
Zalepování děr, kterými utíkají daně, vede obvykle ke komplikování zákonů a vytváření děr nových.