Big_loader_ajax

Je svět připraven na Trumpa v čele supervelmoci USA?

11.04.2016

Europoslanec a bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer se zamýšlí nad tím, co vytvořilo podmínky pro to, aby se člověk s názory a postoji Donalda Trumpa stal horkým kandidátem na post nejmocnějšího muže zeměkoule.
Američtí občané mají bezesporu právo zvolit si prostořekého miliardáře Donalda Trumpa za prezidenta. Stejně tak my máme právo, ne-li povinnost, zamyslet se, co by to pro nás znamenalo. Především platí, že ne vše, co padne během volební kampaně od kandidáta, který nakonec ve volbách uspěje, se naplní.
 
Držení stranické linie
Někdy naopak politici zoufale hledají aspoň nějaké body, kterými by svým, obvykle po zvolení poněkud znechuceným voličům, dokázali, že své slovo drží.
Nicméně v širším slova smyslu, zejména v Americe, prezidenti „drží stranickou linii“. Republikáni se obvykle snaží snížit daně (někdy způsobem, rozsahem a časováním nevhodně), demokraté přicházejí se sociálními programy (ani jim se občas něco nepovede). U Donalda Trumpa jde ale o něco jiné. Trump, zdá se, není zrovna moc názorově „spřízněn“ s myšlenkami, které vyznává strana, za kterou kandiduje.
 
Póza: Jsem jiný
Zatím se zdá, že jeho názory jsou určovány jediným cílem – zajistit si podporu dostatku voličů, které potřebuje pro vítězství v primárkách.
Póza „jsem jiný než ostatní“ mu přitom dává až nekonečný prostor pro rozhodování o tom, jak by problémy, které na stole prezidentovi přistanou, řešil (zatím toliko v odpovědích voličům či v televizních debatách). Druhým jeho rysem je protest proti takzvané politické korektnosti. Výpady proti ženám, náboženstvím či cizincům představují vždy snadnou cestu k uspokojení určitých voličských skupin, které jsou někdy po právu „otrávené“ ze standardních „korektních“ politiků. Jako prezident by zřejmě v tomto Trump ubral, ale „džina“ hrozby oživování xenofobie, rasismu či útoků na pozici žen ve společnosti by to bezpochyby do láhve zpět nevrátilo. Což by mohlo Trumpa vést k dalšímu postupu na této cestě (fanoušky by mu to zřejmě zajistilo). Ovšem pro svět i Ameriku by to bylo něco nového.
 
Hlava supervelmoci
Pro nás nejvíc podstatný by byl zahraničně-politický dopad zvolení člověka, s dnešními postoji pana Trumpa, do čela supervelmoci zvané USA. Nejde jen o čirou nekompetenci, kterou občas projevuje, a zjevný obdiv k autoritativnímu vládnutí, jaké je vidět třeba v Rusku. Pod vlajkou „zájmů běžných Američanů“ by se USA mohly stahovat z organizací, jako je NATO (i těch zdánlivě méně významných, jako je MMF, WTO atd.) či omezit strategické projekty typu výzkumu kosmu. Jak daleko by došel Trumpův obdiv k autoritativním vládcům velkých zemí a co by přinesl, lze jen těžko odhadovat.
 
Oprávněné riziko
Ale je jasné, že dnes není svět připraven na „prázdné místo“, které by stažení Ameriky z její role mohlo znamenat. A existuje obava, že by se ho mohly snažit vyplnit země či lidé, kteří by do naší budoucnosti mohli silně a nevítaně zasáhnout. Označení možného zvolení tohoto člověka jako zásadní riziko (zejména v termínech nejistoty), je tedy plně oprávněné. Nicméně ještě důležitější otázkou je, co vytvořilo podmínky pro to, aby se člověk s názory a postoji (zda má to první, a jaké, to opravdu není patrné, proto jde asi spíše o pragmatické „postoje“ než pevné „názory“) pana Trumpa stal horkým kandidátem na post nejmocnějšího muže zeměkoule. Bez odpovědi na tuto otázku se dříve či později takovéhoto prezidenta, se vším co může přinést, třeba i v Americe dočkáme.
Autor článku : Luděk Niedermayer
Zdroj : Dotyk BYZNYS