Big_loader_ajax

Europoslanec Niedermayer hájí kontroverzní transatlantickou dohodu. A toto vzkazuje těm, co chtějí sociální stát

28.11.2014

„Tato smlouva bude mít podle mého názoru celosvětový přínos,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý viceguvernér České národní banky.

ROZHOVOR Není žádná úchylka ani móda, že si evropské země uvědomily, že musí své státní rozpočty udržovat v dobrém stavu, to je poznaná nutnost, odmítá europoslanec a ekonom Luděk Niedermayer výtky levicových ekonomů, že není třeba tolik škrtat na výdajích a ořezávat sociální stát. Stejně tak považuje útoky na připravovanou euroatlantickou smlouvu mezi Spojenými státy a Evropskou unií za demagogické a manipulativní. „Tato smlouva bude mít podle mého názoru celosvětový přínos,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý viceguvernér České národní banky.

Levicoví ekonomové tvrdí, že Evropa v současné době je záměrně přesvědčovaná, že se musí uskromňovat. Důvodem je, aby se ořezal sociální stát, který je prý největším výdobytkem Evropy, na který může být pyšná. Myslíte si, že je doba na to, aby Evropa v současné době posilovala sociální stát?

Ty argumenty jsou na první pohled pochybné. Nikdo nezasahuje evropským státům do toho, aby si nastavovaly vlastní strukturu rozpočtu. Ty minulé roky naprosto prokazatelně ukázaly, že strategie vysokých deficitů státních rozpočtů je nejen bezohledná vůči budoucnosti, ale zároveň se krátkodobě ukázalo, že čím dál víc zemí mělo problém profinancovat svůj rozpočet. Čili to, že si evropské země uvědomily, že musí rozpočty udržovat v nějakém dobrém stavu, není nějaká móda, to není nějaká úchylka nějakého politického sektáře, ale poznaná nutnost. To nemá žádnou alternativu. A samozřejmě pokud se nějaká země rozhodne provést ty skalní změny snižováním transferů, jiná například jiným způsobem, je věc jednotlivých států, ale protože jsme v Evropě všichni na jedné lodi, tak Evropská unie má samozřejmě eminentní zájem na tom, aby se žádná z členských zemí nedostala do problémů, které jsme v minulých letech viděli s financováním dluhů. Takže to, že chceme fiskální odpovědnost, a tu potřebujeme naprosto nutně, nedeterminuje to, jakým způsobem si budou jednotlivé země eventuální fiskální konsolidaci provádět.

Dlouhodobě se mluví o tom, že eurozóna je ve špatném stavu. Levicoví ekonomové kritizují restrikce, škrty, zvyšování daní, kterým se snaží vyrovnat hospodaření, a tvrdí, že buď by měla být plnohodnotná hospodářská a měnová unie, která by bojovala proti daňovým rájům a redistribuci, nebo že některé země budou muset z eurozóny odejít. Souhlasíte s tím?

Pokud by některé země odešly z eurozóny, jakkoli si to nikdo nedovede představit, jak by to proběhlo, tak by to v žádném případě té zemi nepomohlo řešit potenciální rozpočtový problém a nepomohlo by to ani zbývajícím členům eurozóny, protože by se spustily spekulace, kdo další může eurozónu opustit. To tedy není absolutně žádné řešení. Ale souhlasil bych s tím, že je třeba hospodářskou a měnovou unii, a zejména ta snaha bojování proti daňovým rájům a efektivní výběr daní, je to jak programem Evropy, je to programem G20, protože to se na globální úrovni nedá vyřešit pouze v Evropě. Tato věc probíhá. Samozřejmě kdyby došlo k něčemu, co si můžeme představit jako nějakou silnější fiskální federaci, například kdyby dluhy zemí byly částečně financovány nějakými společnými evropskými dluhopisy, mohlo by to vytvořit prostor pro řekněme aktivnější tzv. proticyklickou rozpočtovou politiku. Ale na to neexistuje dostatečná vůle, která souvisí s tím, že si země v Evropě navzájem nevěří.

Proč si nevěří?

To souvisí s tím, že jakkoli je jasné, že je třeba provádět řadu reforem, víme to tady v Čechách, tak ty země se k provádění reforem nemají.

Vy si tedy nemyslíte jako někteří kritici eurozóny a Evropské unie, že eurozóna je od počátku chybný projekt?

To si nemyslím. Naopak jsem přesvědčen, že kdyby euro nevzniklo, nedostali bychom se tak daleko v budování jednotného evropského trhu, který je koneckonců také jádrem prosperity nás v rámci Evropské unie. Myslím, že je to dobrý projekt, pochopitelně při nastavení těch právních pravidel se něco sem tam nepovedlo, což souvisí s tím, že politici je ukázali dřív, než tvůrci těch pravidel předjímali. Myslím, že se ale tyto věci postupně daří docela opravovat. Já považuji měnovou unii za klíčový prvek evropské architektury, a kdyby tento prvek zmizel, mám pocit, že bychom se mohli dostat do situace, kdy by mohly zmizet i další věci, které naopak my vítáme.

Co si myslíte o transatlantické obchodní smlouvě TTIP mezi Spojenými státy a Evropskou unií, která se připravuje? I když ještě není hotová, už ji někteří odpůrci kritizují.

My se o tom teď neustále bavíme v Evropském parlamentu, protože z ekonomického hlediska mezi lidmi, kteří se v tom alespoň trochu vyznají, je úplně jasné, že ta smlouva je pro nás důležitá a pozitivní. Mimochodem Unie má jednu takovou smlouvu s Jižní Koreou, což je ta smlouva nového typu, a stačí se podívat, jak se od té doby vyvíjel obchod s Jižní Koreou a je jasné, že smlouva pro nás byla jednoznačně ekonomicky příznivá. Právě odstraňování celních bariér je jedna z mála věcí, které se říká hra, jež nemá nulový součet, to znamená, že vydělávají obě dvě strany. Problém je v tom, že útoky na smlouvu TTIP jsou demagogické, nevycházejí z faktů a jsou velmi často vysoce manipulativní, zatímco ti, kteří chtějí smlouvu obhajovat a podporovat, musí férově říci, že smlouva ještě není dojednána. Nevíme přesně, jak jednotlivé kapitoly budou vypadat. Z tohoto hlediska je pozice odpůrců mnohem lepší, ale jak se vyjednávání bude blížit k hmatatelnějším bodům, tak všichni, kteří smlouvu podporujeme, budeme hledat způsob, jak by bylo nejlepší ji veřejnosti vysvětlit. Ale jinak se ukazuje, že jak jsou oponenti velmi hluční, ve skutečnosti veřejné mínění tomu jejich hluku neodpovídá. Například v Německu podle průzkumu má TTIP většinovou podporu, přestože její odpůrci v Německu byli velmi aktivní.

Někteří zastánci proruské politiky tvrdí, že cílem obchodní smlouvy mezi USA a EU je oddělit Evropu od Ruska. Je to tak?

Ne, to v žádném případě. Ale do určité míry je pravda, že kdyby dobře probíhalo vyjednávání o liberalizaci světového obchodu v rámci Světové obchodní organizace, mohli bychom dohody uzavřít globálně všichni. Jenže bohužel každou chvíli tu dohodu v rámci obchodní organizace někdo zablokuje. Takže toto je taková alternativa vytvořit skutečně dobrou kvalitní obchodní smlouvu mezi dvěma největšími světovými ekonomikami a předpokládat, že poté obdobné smlouvy s námi uzavřou i ostatní země. To znamená, že TTIP se stane takovým standardem pro světový obchod. A samozřejmě pokud by se Rusko do toho chtělo připojit, tak se připojí.

Myslíte si, že by tato smlouva, až bude přijata, mohla podpořit i budoucí užší vztahy se zeměmi v rámci uskupení BRICS, jejímiž členy jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika, které se podle některých odborníků mají stát v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu dominantními ekonomikami světa?

Myslím, že ano. Protože jednak existují analýzy, které říkají, že TTIP by měl být prospěšný i pro druhé země, ale podrobně jsem se tím nezabýval, ale opravdu by z toho mohl vzniknout nějaký globální standard. A standardy mají tu výhody, že jsou vždycky ekonomicky levnější, nevedou k tomu, že každé dvě země mají rozdílné úpravy, to či ono tam řeší jiným způsobem, a kdyby na to začaly země BRICSu přistupovat, k čemuž by podle mne velmi rychle došlo, tak by to zjednodušilo obchodní vztahy, což zrovna pro tyto země, které mají našlápnuto na to, aby se zapojovaly do světové ekonomiky, je hrozně důležité. Protože ony bývají často obětí tarifních i netarifních bariér a tyto bariéry potom musí kompenzovat tím, že mají nízké mzdy, což samozřejmě brzdí vývoj domácí ekonomiky. Čili já si myslím, že by to mělo celosvětově pozitivní přínos.

Hodně se mluví v souvislosti s cestou Miloše Zemana do Číny, teď je zase v dalších asijských zemích - Kazachstánu a Tádžikistánu, jak jsou pro nás důležité asijské trhy?

Česká republika je otevřená ekonomika, která hodně exportuje, ale úplně si nejen Češi, ale i Evropané neuvědomují, že Evropa jako celek exportuje málo. Evropa jako celek je uzavřená ekonomika. Čili jádro evropské prosperity stojí na stabilitě a růstu evropské ekonomiky, rozvoje společného trhu, takže každý přínos, každé prosazení se firem na ty třetí trhy je užitečné, protože to vytváří HDP, vytváří to pracovní místa, je to důkazem toho, že naše firmy jsou úspěšné, ale to, co rozhoduje o naší společné prosperitě v Evropě, není vztah s Kazachstánem ani s Čínou, to je spíš indikátor. Musíme si uvědomit, že musíme dát dohromady Evropu jako takovou, to nemá žádnou alternativu, to se nedá nijak obejít ani zvrátit. Vývoz Evropy se pohybuje někde na úrovni od 15 procent do 20 procent tak jako ve Spojených státech.

Původní článek: http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1337&clanek=347702

Autor článku : Libuše Frantová
Zdroj : www.parlamentnilisty.cz