Brusel nám bere samopaly

Polovina letošního března přinesla pro mnohé překvapivé zjištění: Česká republika je dnes nejhlasitějším zastáncem střelných zbraní v Evropě. Když evropští poslanci ve Štrasburku v úterý 14. března hlasovali o dodatku k unijní směrnici číslo 477/91, který kvůli hrozbě terorismu zpřísňuje držení zbraní mezi lidmi, čeští delegáti se jako jeden muž postavili na odpor, bez ohledu na politickou příslušnost. Jediný z nich, který hlasoval pro směrnici, byl socialista Jan Keller, jak ale později řekl, omylem. Zbytek Evropy však české europoslance, ke kterým se přidali ještě liberálové z dalších zemí a také notoričtí odpůrci čehokoli, jednoznačně přehlasoval.

 

Česká osamocenost v postoji ke zbraním se ale projevila už o několik měsíců dříve. Na konci loňského roku ministr vnitra Milan Chovanec jako jediný v Radě ministrů odmítl hlasovat pro přijetí této směrnice (proti bylo ještě Lucembursko, které ovšem naopak chce zbraně omezit ještě mnohem víc). Když byl Chovanec svými kolegy přehlasován, přišel s nápadem, že právo na zbraň vloží do české ústavy. Média pak obletěla jeho fotografie, na níž pózuje s puškou na prsou. Proti schválené směrnici potom stovky lidí demonstrovaly v centru Prahy s heslem upomínajícím na zdejší nepokoje před druhou světovou válkou: „Neberte nám zbraně, dali jsme si na ně!“ Tento markantní odpor přinesl otázku, jak se z mírného národa, který jinak třeba otázky své armády příliš neřeší, stal tak vehementní obhájce soukromého arzenálu.

Neomezený palebný arzenál
Majitelé zbraní se shodují, že příčiny současného českého vzdoru mají kořeny v devadesátých letech, kdy do země po čtyřiceti letech komunismu dorazila svoboda. Před rokem 1989 většina občanů Československa nesměla vlastnit pistole, o samopalech ani nemluvě; zbraně mohli mít jen myslivci a členové státních střeleckých spolků. S příchodem nového režimu se ale situace změnila. V Česku vznikly zákony pro držení zbraní, které jsou dnes jedny z nejliberálnějších v Evropě. Na českých střelnicích je možné potkat majitele poloautomatických pušek, které znají Angličané či Francouzi jenom z akčních filmů. Stačí mít čistý trestní rejstřík a zbrojní průkaz, jehož pořízení je ovšem poměrně náročné, a můžete si koupit prakticky neomezený palebný arzenál.

 

Průkaz má nyní zhruba tři sta tisíc Čechů, z nichž asi třetinu tvoří myslivci, část jsou sportovní střelci a sběratelé. Zdaleka nejrozšířenější je však průkaz kategorie E, který opravňuje mít zbraň k ochraně života, zdraví a majetku. Držitelé tohoto průkazu mohou nosit zbraň u sebe na veřejnosti, pokud pistole není vidět, což je v Evropské unii výjimečné. Nový dodatek zmíněné evropské směrnice, kterou europarlament schválil, Čechům jejich liberální zákon nebere. Zpřísňuje ale pravidla pro vlastnictví samopalů, které jsou ve většině evropských zemí pro veřejnost dávno nedostupné, ale v Česku populární.Není tedy divu, že se odpor ozval hlavně odtud. 

 

Jednou z tváří tohoto odporu je Bohumil Straka, „myslivec, rybář, sokolník a ochránce všech hospodářů v krajině“, jak sám sebe označuje na vlastních webových stránkách. Den poté, co poslanci ve Štrasburku schválili zbrojní směrnici, svolal Straka zmíněnou protestní demonstraci na Václavské náměstí, kam se sjelo asi dva tisíce fanoušků zbraní, především myslivců. Průvod, který nesl rakev s medailemi českých sportovních střelců před pražské zastoupení Evropské unie, připomínal protest proti Bruselu celkově; někteří jeho účastníci nesli transparenty s hesly czexit. „Já za to nemůžu, že tam byli lidé s takovými transparenty, parazité jsou přece na každé demonstraci. To tam mám dát turniket a pouštět jenom lidi, kteří jsou proevropští? Já nejsem pro vystoupení Česka z EU, aspoň teď to tedy není reálné. Ale kdo ví, co bude za pět deset let,“ říká Straka, člen TOP 09 z Brna.

 

I podle svolavatele demonstrace Straky se Češi ozvali hlasitěji než jiné národy proto, že za sebou mají zkušenost komunismu. „Lidé jsou na to citliví, už jednou nám zbraně vzali,“ připomíná s tím, že pro něj boj za právo mít zbraň není ničím novým, angažuje se v něm už roky. Když Evropská komise v listopadu 2015 po teroristických útocích v Paříži přišla s dodatkem, který měl zpřísnit držení zbraní, Straka vyrazil do terénu. Sesbíral padesát tisíc podpisů proti této směrnici, především mezi myslivci, kterých je v Česku asi sto tisíc, a předal je pražským pracovníkům komise. Ta pak pozvala do Prahy francouzského experta, aby směrnici na půdě Poslanecké sněmovny vysvětlil. Návštěva experta z komise však Straku neuspokojila, spíše naopak. V prosinci spolu s dalším aktivistou Pavlem Černým, bývalým policistou a instruktorem střelby, požádal o další setkání se zástupci Bruselu. Pracovníci české kanceláře EK souhlasili. Když ale mělo k setkání dojít, úředníci ho zrušili. „Přišli jsme za nimi a oni se s námi odmítli bavit. Máme to nahrané,“ říká Straka. Zvukovou nahrávku, jak je pracovník komise posílá pryč, pak Straka zveřejnil na facebookové stránce „Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“, která je jakýmsi výčtem bezpráví, jichž se dostává fanouškům zbraní.

Peter Zsapka, pracovník pražské pobočky komise, si prosincovou schůzku pamatuje jinak. „Setkali jsme se na vrátnici. Měli s sebou novináře a chtěli si nás při jednání natáčet. To ale nebylo domluvené. Pochopili jsme, že jim jde jenom o konflikt, který si chtějí nahrát a my tam máme sehrát komparz,“ vysvětluje, proč návštěvu nepozvali do kanceláře. Česká pobočka však prý nyní chystá web, kde bude v tuzemsku tak nepopulární směrnici vysvětlovat a vyvracet mýty, které o ní vznikly. „Ten text dlouho nebyl hotový. Proto bylo těžké jej hájit. Teď je potřeba ho co nejdříve přeložit do češtiny,“ tvrdí pracovnice komise Magdaléna Frouzová. Podle ní by také pomohlo, kdyby se ozvali lidé, kteří si přejí zbraně omezit. „V médiích to vypadá, že Češi jsou pro zbraně, tak to ale podle mě není. Tři sta tisíc lidí přece nereprezentuje Českou republiku.“

Střílet do vlastní nohy
Mnohem méně viditelný, ale v boji za neomezované vlastnictví zbraní daleko vlivnější než Straka a Černý je spolek Gunlex. Sdružení lobbistů, které čítá asi dva a půl tisíce členů, se aktivizovalo v únoru 2015, když komise poprvé zveřejnila dodatek ke zbrojní směrnici, který měl výrazně zpřísnit jejich držení. „Věděli jsme, že to nemůžeme nechat ležet, že to musíme jít vysvětlovat,“ říká mluvčí Gunlexu David Karásek. Český zákon je podle něho bezchybný a důkazem je prý fakt, že v Česku trestná činnost za použití zbraní skoro neexistuje. Gunlex od listopadu 2015 oslovoval české poslance a přesvědčoval je, že mají směrnici odmítnout.

 

„Gunlex se mi ozval hned na začátku. Předtím jsem o zbraních nic nevěděla. Jsem ráda, že mi vysvětlili, jak zbraně fungují. Oni byli ti, kteří se k tomu vyjadřovali,“ říká česká europoslankyně za hnutí ANO Dita Charanzová, jež byla jedním ze zpravodajů této směrnice v Evropském parlamentu. Také poslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer, který se při finálním hlasování zdržel, potvrzuje, že Gunlex vyvíjel v parlamentu a celkově na veřejnosti velký tlak. „Já jsem tu směrnici na Facebooku obhajoval a vysvětloval, ale oni ze mě v komentářích dělali nepřítele lidu,“ říká. Sám pro směrnici nezvedl ruku, protože mu vadilo, že se přeskočily pozměňovací návrhy z řad českých zákonodárců. I Niedermayer, který je spíše příznivcem směrnice, připouští, že její původní návrh z listopadu 2015 byl šitý horkou jehlou. Kromě samopalů zakazoval třeba také vlastnictví vzduchovek či pušek na paintball. Když ho komise předložila Evropskému parlamentu k připomínkám, sklidila za to kritiku nejen z Česka, ale i dalších zemí, které si zakládají na své zbrojní tradici – například z Finska. „Původní návrh byl špatný. Nevím proč, ale každopádně to vedlo k diskreditaci té směrnice,“ komentuje Niedermayer. „Já jsem nebyla schopná lidem vysvětlit, v čem zvýší bezpečnost, když omezíme legální majitele zbraní, když teroristé útočí nelegálními zbraněmi. Komise to pořádně nevysvětlovala. Tím, že se to prosadilo, se střílíme do vlastní nohy. Lidé budou zas naštvaní na Brusel,“ říká poslankyně Charanzová.

 

Kritizovaný původní návrh komise nakonec poslanci schválili ve velmi osekané, kompromisní podobě, kterou daly dohromady všechny státy EU. Pro majitele zbraní v Česku se toho ve skutečnosti příliš nezmění. Poloautomatické zbraně se zásobníkem nad deset nábojů u pušek a nad dvacet nábojů u pistolí sice budou v EU zakázané, každá země si ale bude moci dojednat výjimku. Dosavadní majitelé samopalů si je tak budou moci ponechat. Nové zbraně zakázané kategorie si budou moci pořídit jen členové státem uznaných sportovních klubů. Finy, kde je množství střelných zbraní na jednoho obyvatele více než dvakrát vyšší než v Česku, výjimka uspokojila, Čechy však ne.
Pro myslivce se nezmění skoro nic, přesto jsou z evropské směrnice nervózní. „Nás to teď neomezuje, nás to leká,“ říká Zdeněk Šimůnek, myslivec a učitel myslivosti na zemědělské škole v Poděbradech. Na Václavském náměstí se Strakou sice nebyl, nicméně jeho petici podepsal. Proč se směrnice bojí, když se myslivců nedotkne? „Je to psychologie našeho národa. Seveřané nezažili, že by jim někdo sebral zbraně, jako nám je brali komunisté.“

 

„Začíná to samopalem, bojíme se, co může přijít pak. V Anglii to bylo totéž a teď už si tam ty flinty snad musí půjčovat,“ dodává jeho kolega Tomáš Peřina. „Já jsem proevropský, ale takové věci tady Unii poškodí.“ Podobný názor má i třetí kolega-myslivec Jiří Lazar. „Nikdo mi nevysvětlil, jak to zabrání terorismu. Teroristé teď používají auta, to je zakážeme taky?“