Big_loader_ajax

Více peněz daňových poplatníků do „politiky“ je šílený nápad?

04.02.2016

Má krátká zkušenost z politiky mne přivedla k názoru, že nikoliv. Myslím, že politické strany a instituce by měly dostávat od „států“, tedy daňových poplatníků, více (a přesně dokládat, na co peníze jdou). Bylo by to nakonec pro nás levnější.

Proč si to myslím? Nejen proto, že autoři studie OECD dokládají, že veřejná služba, jako je i demokracie, musí být řádně a transparentně financovaná. A že způsob financování politických stran souvisí úzce s důvěrou v politický systém…

Pokud politické strany nemají zdroje, nevytvářejí nutné know how (a postrádají lidi) pro situaci, kdy správu země do rukou dostanou, je výsledke špatná kvalita „vládnutí“. Náklady nekvalitní tvorby zákonů či špatných rozhodnutí vlád na každého z nás jsou o řády vyšší, než cena na podporu demokracie pomocí politických stran (ta stojí necelých 5, 10 korun ročně na občana).

V horším případě pak dojde na hledání zdrojů pro „partaje“ nelegálními cestami, hlavně u stran, jež jsou u moci (korupce, veřejné zakázky) či neetickému a kvalitu vlád oslabujícímu využívání moci (trafiky a podobně). Jen zdánlivě lepším výsledkem je, kdy se „spojí“ s velkými sponzory. Strany jsou jimi vázány v prosazování jejich agendy a někdy mohou zájmy sponzora a strany splynout. Extrémní je pak spojení personální, v Evropě ne neobvyklé.

Na první pohled se zdá, že „financování demokracie“ sponzory je dobrá věc. Stojí zato se ale zamyslet nad tím, co to znamená, což data ve studii ukazují. Průzkum OECD ukazuje, že mezi třetinou a polovinou zemí umožňuje financování stran či kandidátů ze zahraničí, podobné číslo platí i pro dary od státních firem či poskytovatelů veřejných zakázek. Obě tyto cesty mohou mít zásadní vliv na fungování země (to první) či správu jejího majetku (to druhé).

Nejsou to jediní rizikoví dárci. Financovat politiky mohou skoro vždy odbory, které za to očekávají, přesto, že reprezentují stále užší část společnosti, prosazení svých zájmů. Pouze ve čtvrtině zemí jsou navíc dárci zveřejňováni. Naopak, jen méně než třetina zemí monitoruje konflikt zájmů politiků. A ani monitorování (to u nás postrádáme), neznamená eliminaci tohoto rizika…

Mimochodem, několik zemí pozvalo OECD, aby se na jejich systém podívalo a dalo doporučení. Česko mezi nimi nebylo, nevím proč. Ale nebylo by to od věci… https://www1.oecd.org/publications/financing-democracy-9789264249455-en.htm

Autor článku : Luděk Niedermayer