Big_loader_ajax

Evropské dotace v českém podání pomáhají k rozmachu agrokolosů

16.02.2017

Česko na rozdíl od jiných evropských zemí nezvýhodňuje při rozdělování dotací malé sedláky.
Kdyby Andrej Babiš neukryl Agrofert do svěřenských fondů, nadále by mohl pobírat už „jen“ takzvané nárokové dotace. Takto schválila zákon o střetu zájmů politická konkurence šéfa hnutí ANO. Ale co jsou vlastně nárokové dotace pro zemědělce v českých poměrech? Andrej Babiš neříká pravdu, když o nich na veřejnosti mluví. Dosud však nenarazil na oponenty. „Každý český zemědělec má 6500 korun na hektar. Z jakého titulu nemohou mít firmy v rámci Agrofertu stejný nárok jako každý český zemědělec, evropský zemědělec? To je absurdní,“ bránil Babiš dotace pro Agrofert v nedávné televizní debatě. „Na dotace nemám žádný vliv,“ prohlásil také. Jaká je skutečnost? Mají evropští zemědělci opravdu stejný přístup k penězům jako čeští?
 
Česko plní jen nejnutnější minimum
Dotace, které dostávají evropští a čeští zemědělci z unijního rozpočtu, jsou různé. Řada členských zemí krátí velkým farmám přímé platby, což jsou stěžejní nárokové dotace. Naopak více podporuje menší sedláky. Takový přístup je v souladu se zemědělskou politikou EU. Důsledně ho uplatňuje kupříkladu Rakousko. Nebo Polsko, které silně konkuruje tuzemskému agrárnímu a potravinářskému sektoru.
Česká republika jde mnohem méně razantní cestou. Současná vláda splnila jen minimum toho, co podle regulí Bruselu musela zajistit, ani o píď víc. Nová pravidla pro vyplácení nárokových dotací, na kterých tuzemští zemědělci dostávají ročně kolem 24 miliard, platí od roku 2015. Nahrávají hlavně těžkému agrobyznysu. Český přístup k rozdělování desítek unijních miliard ale kritizují ekonomové. „Zdroje Společné zemědělské politiky Evropské unie jsou zaměřeny především na podporu malých a středních podniků rodinného typu. Právě rodinná hospodářství přispívají k zachovávání a rozvoji evropského venkova. U nás peníze evropských, tedy i českých daňových poplatníků pomáhají k obrovskému rozvoji extrémně velkých podniků,“ poukazuje ekonom Tomáš Doucha.
V Česku se dotace přidělují tak, že pokud příděl pro farmu převýší 150 tisíc eur, tedy zhruba čtyři miliony korun, krátí se další přímé platby o symbolických pět procent. „Škrty začínají od výměry zhruba 1150 hektarů. Nejsou však z hlediska cílů evropské politiky i ekonomiky dotčených podniků příliš významné,“ dodává Doucha. Naopak třeba v sousedním Rakousku zemědělci po překročení limitu 60 tisíc eur už žádné další dotace nedostávají. Drobné škrty velké podniky neboli limitovat plošné dotační dávky na farmu, jak to na rozdíl od Česka dělají mnohé členské země, považuje za rozumné europoslanec a ekonom Luděk Niedermayer. „Zdejší velké firmy, které jsou svou povahou spíše průmyslovými podniky, dostávají značnou veřejnou podporu. Díky velikosti přitom vytvářejí značný konkurenční tlak na malé farmy,“ říká Niedermayer. Uvědomuje si to i při přeletu hranic. „Stačí se podívat dolů. Nad naší zemí se dramaticky zvýší rozměry polí. Spolu s jinými chybnými rozhodnutími politiků, jako je podpora biopaliv, vede takové hospodaření k erozi půdy a zhoršování její kvality,“ zdůrazňuje. Brusel pro rozdělování stěžejních agrárních dotací nastavuje pouze mantinely v podobě minimálních či maximálních limitů. Definitivní pravidla si pak určují samotné členské země. Jsou tudíž různá.
České ministerstvo zemědělství nevyužilo možnosti nahrát menším sedlákům. Ukázalo, že je ve vleku nejsilnější lobby. Agrofert a další velká uskupení prosazují své zájmy prostřednictvím Agrární komory.
Navíc pak ještě společně lobbují pod hlavičkou Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků. V tomto sdružení s právní subjektivitou se spojili největší příjemci dotací. Mezi nimi je rekordmanem Agrofert s nejrozsáhlejší půdní držbou.
Podniky Agrofertu hospodaří v tuzemsku dohromady na 110 tisících hektarech. Díky tomu jim na přímých platbách ročně přiteče kolem tři čtvrtě miliardy korun. Andrej Babiš tvrdí, že 110 tisíc hektarů má Agrofert v nájmu a za něj ročně platí 350 milionů korun. „Pokud nebude mít dotace z Evropy, pak firmy budou ve ztrátě 280 milionů. Propustíme lidi,“ prohlašoval těsně předtím, než své impérium převedl do dvou svěřenských fondů a zajistil mu tak i nadále přítok bohatých dotací a peněz z veřejných zakázek.
Za nastavení základních dotací do roku 2020, velkorysé vůči agrokolosům, je zodpovědný šéf resortu Marian Jurečka. Na ministerstvo přišel z holdingu Agro 2000, který patří k největším příjemcům agrárních dotací.
Příležitosti zvýhodnit menší sedláky, jakou nabízí Brusel, se Jurečka nechopil. Nezavedl vyšší dotace na prvních 90 hektarů na farmě po vzoru jiných zemí. Jinak by statek této velikosti mohl brát až o 90 tisíc korun ročně víc. „Je pravda, že jsme nevyužili této možnosti. Rozhodli jsme se zvolit jinou formu podpory malých farmářů,“ reagoval ministr na dřívější kritiku Asociace soukromých zemědělců. Její předseda Josef Stehlík dnes namítá: „Na slibované výhody pro malé farmy se zapomnělo. Přitom roli, jakou mají na venkově, agrokombináty nikdy nenaplní.“ Asociace bude proto po politicích žádat změnu dotačního systému. „Velké a supervelké zemědělské podniky musí být na přímých platbách kráceny. Není zbytí,“ říká Stehlík.
Současná vláda přeje velkoagrárníkům i v nenárokových dotacích, vyplácených z takzvaného Programu rozvoje venkova. Jde o podpory na různé investice, financované z větší části z EU, ale i z českého rozpočtu. Za Jurečky se limit na jeden projekt zvýšil z původních 30 milionů na 150 milionů korun. Agrofert s touto veřejnou pomocí investuje mimo jiné do chovu prasat a kuřat. V prvním kole si vyjednal kupříkladu 75 milionů korun na modernizaci prasečí farmy v Animu Žatec. Dalších 54 milionů získaly stáje Agrofertu ve firmě Lipra Pork. Bezmála 43 milionů korun je příspěvek na prasečí farmu pro SPV Pelhřimov ze skupiny Agrofert. Dotace z venkovského programu využívají také její potravinářské fabriky. Loni dostaly mlékárna Olma, Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež a Kmotr přiklepnuto celkem 205 milionů korun.
Nárokové i nenárokové dotace zemědělcům a potravinářům vyplácí Státní zemědělský intervenční fond. Členem jeho dozorčí rady byl do 13. července loňského roku první místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Evropská komise již několik měsíců prošetřuje, zda Faltýnek nebyl ve střetu zájmů, když současně byl v představenstvu Agrofertu.

Jak se rozdělují evropské peníze mezi zemědělce

Česko:
o 5 procent krátí přímé platby nad limit 150 tisíc eur (tj. zhruba nad výměru 1150 hektarů). To je nezbytné minimum nařízené Evropskou komisí, malé farmy stát v těchto podporách nijak speciálně nezvýhodňuje.

Rakousko:
neposkytuje žádné přímé platby nad limit 60 tisíc eur.

Francie:
využívá takzvanou redistribuční platbu, ve které dynamicky zvyšuje objem přímých plateb pro prvních 52 hektarů u všech farem, a to o 5 procent v roce 2015 a až o 20 procent v roce 2020.

Německo:
podobně jako Francie uplatňuje redistribuční platbu při rozdělování přímých plateb, zvýhodňuje takto prvních 16 hektarů u všech farem.

Itálie:
omezuje dotace pro velké farmáře, a to podle dvojího metru: o 50 procent krátí přímé platby nad 150 tisíc eur a neposkytuje žádné přímé platby nad limit 500 tisíc eur.

Polsko:
zvýhodňuje malé sedláky. A sice tak, že o 8,3 procenta zvyšuje objem přímých plateb pro prvních 30 hektarů. Víc na tuto výměru dostanou všichni, i ti velcí. Ale tím, že se z celkového dotačního balíku uberou peníze na vyšší platby na prvních 30 hektarů, pak pro větší podniky zbyde méně prostředků, navíc přímé platby nad limit 150 tisíc eur Polsko vůbec neposkytuje.

Maďarsko:
o 5 procent krátí přímé platby nad 150 tisíc eur, neposkytuje žádné přímé platby nad limit 176 tisíc eur (což odpovídá výměře zhruba 1200 hektarů).

ZDROJ: ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA DG AGRI MAPOVÁNÍ A ANALÝZA IMPLEMENTACE SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY EU

Pokud příděl pro farmu převyšuje 150 tisíc eur, tedy zhruba čtyři miliony korun, krátí se další přímé platby o symbolických pět procent.
Autor článku : Táňa Králová
Zdroj : Ekonom